Svého času nejlepší ministr financí EU, chemik ing. Miroslav Kalousek obvinil elitního policistu Mazánka a policejního prezidenta Petra Lessyho ze lži a dalších zločinů.
Obvinění ze strany Kalouska padlo na policistu a policejního prezidenta v souvislosti s kauzou nákupu letadel CASA a následného obvinění Vlasty Parkanové. Ministr Kalousek nešel pro ostrá slova daleko. Obvinil vyšetřovatele naší policie ze lži, estébáckých praktik a účelových obvinění v rozporu s výkladem zákonů. Kalousek sám patří k nejkontroverznějším politikům u nás. Co ale dělat, když při bližším seznámení se s některými kauzami z minulosti,skutečnosti nasvědčují, že Kalousek má s největší pravděpodobností pravdu. Sám odráží útoky na svoji osobu sebevědomým vyjádřením, že policie všechna podání ohledně podezření, že spáchal nějaký trestný čin odložila jako nedůvodná nebo nepravdivá, že se prostě trestné činy nestaly. A Kalousek je čistý jako slovo Boží. Je to tatáž policie, kterou nyní Kalousek obviňuje? Máme tedy dvě policie? Jedna, která koná dle zákona a druhá, která používá Kalouskem zmíněné lži a estébácké praktiky? Demokratický právní stát má dávat jistotu, že vznesená obvinění budou zákonně vyšetřena až do konce, a že zákony budou dodrženy na všech stupních trestního, případně soudního řízení. O ochraně práv se dokonce píše v naší Ústavě. Čl. 4: Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci. Je tomu skutečně tak nebo vás soudní moc
bez přímého důkazu místo ochrany pošle do vazby? Tomu se navíc v právním státě má říkat předvídatelnost práva.
Dejme tvrzení Kalouska do kontextu s některými kauzami z minulosti. S kauzou Věry Jourové, která byla obviněna z korupce. Strávila 33 dnů ve vazbě, byla obviněna, následně obžalovaná a teprve za nějaký ten rok soudem zproštěna viny. Případ vznikl tím, že v nějakém telefonátu sledovaných osob padlo jméno Věra. Policejní vyšetřovatel je přiřadil k příjmení Jourová a se souhlasem státního zástupce ji zadržel a následně ji soudce poslal do vazby. Konečný výsledek známe. Osvobození Věry Jourové, po několika letech, ale se všemi následky, které takové obvinění dotyčného doprovází. Jeden spoluobviněný, starosta Péťa následky křivého obvinění nepřežil. Byla to justiční vražda. Snaha ze strany státní moci o nápravu žádná. Policista, dozorový státní zástupce, dohledový státní zástupce i soudce, který nařídil vazbu jsou dnes v roli muzikantů. Oni nic. Slyšel někdo něco o nějakém kárném řízení? Věra Jourová se musí složitě domáhat očisty a náhrady škody. Ministerstvo spravedlnosti na místo postižení špatné práce justičních orgánů dělalo a dělá vše proto aby se Věra Jourová adekvátního odškodnění nedočkala. Víte, kdo byl v té době ministrem spravedlnosti? Přece ten hodný, sympatický hoch, který byl v první řadě bojovníků proti korupci a kdysi i svému „člověku“ Rampulovi. Jmenuje se Jiří Pospíšil a má titul JUDr., který získal na Právnické fakultě v Plzni. A ten omluvný dopis Věře Jourové poslalo ministerstvo spravedlnosti až když je k tomu soud odsoudil. Následky výchovy z mládí??
Jako úplně čerstvý příklad schizofrenního stavu naší policie a státního zastupitelství nám může posloužit kauza svědka v případě CASA a Vlasty Parkanové. Jde o elitního pilota podplukovníka Karla Daňhela. Najednou jak blesk z čistého nebe je obviněn ze sexuálního zneužití. Dle jeho obhájkyně Lucie Hrdé policie na oznamovatelku a svědkyni „tlačila“. Daňhel skončil v cele předběžného zadržení. Měl obrovské štěstí. Mohl dopadnout jako Věra Jourová, ne-li hůř. Oznamovatelce se nic nestane. Do základní trestní odpovědnosti od 15 let jí v době oznámení chybělo pár dní.
Na závěr bych se zmínil o kauze Justičního omylu (zločinu) z domácího hřiště, ve Znojmě. Stejná policie nejprve obvinila z loupežného přepadení pošťačky dvě osoby. Z toho jednoho z útoku na pošťačku, druhý měl hlídat. Byli obžalováni a odsouzeni. Za několik let se na policii přiznal k tomuto přepadení jiný pachatel. Ta stejná policie, to stejné státní zastupitelství ho obvinilo a obžalovalo a ten stejný soud, pouze v osobě jiného soudce ho odsoudil, ale pro jistotu k tomu přidal i původně odsouzené. Takže najednou nám soud vyrobil odsouzené hned čtyři. Celou zrůdnost tohoto justičního zločinu si uvědomíte, když zjistíte, že první byl odsouzen na základě nepřímého a to jediného důkazu - sporné pachové stopy. Odsoudil ho předseda soudu JUDr. Jaromír Kapinus. Druhý pachatel byl odsouzen bez jakéhokoliv důkazu, pouze na základě přiznání. Navíc, v druhém případě byl první odsouzený odsouzen ještě jednou za stejný čin! Senátu předsedal soudce Mgr. Pavel Rujbr. Přitom i laik ví, že za stejný čin nemůže být nikdo odsouzen 2x. V tomto případě byl. První odsouzený si pochopitelně požádal o obnovu trestního řízení. Naši soudci jsou dle zákona natolik morálně na výši, že ti co odsoudili nevinného rozhodují potom o obnově jeho soudního řízení. Přál bych vám vidět na vlastní oči průběh projednávání žádosti o obnovu řízení. Tu neuvěřitelnou aroganci předsedy senátu, který zesměšňoval i jinak urážel neprávem odsouzeného. Navíc, při svědectví odsouzeného z druhého procesu, jeho svědectví zpochybnil způsobem, za který by se styděl i dlaždič. Že tím podrazil a znevěrohodnil i svého podřízeného soudce, který vedl druhé soudní řízení mu evidentně nevadilo. Nedokázal v sobě najít sílu a přiznat své pochybení. Za zmínku stojí i okázalá cynická lhostejnost státní zástupkyně JUDr. Jarmily Goldové. Její chování vás nemusí překvapovat. Je to stará,osvědčená komunistická prokurátorka s perfektním rodinným zázemím. Manžel příslušník StB, tchán rovněž příslušník StB. Při renominaci na státní zástupce to v novém právním státě nehrálo žádnou roli. Tak i taková je práce policie a naší justice v praxi. Bohužel tyto kauzy mají v našich médiích jepičí život. Rychle ztrácí výživnost senzačnosti. Právo a spravedlnost jsou produkty jaksi vedlejší a spíš na obtíž.
Zbyšek Dřevojan, Znojmo.
