V posledních letech koaliční vlády byli jsme terčem různých reforem i pseudoreforem. Není jistě na škodu hledat poučení v dějinách. Doba Josefa II je přímo ideální.
Císař Josef II se zapsal do dějin jako velký osvícenský reformátor. Byl prvorozeným synem Císařovny
Marie Terezie a byl k vládě vychováván. Jeho děd Karel VI neměl mužského dědice a rod Habsburský v panovnické linii tedy po meči vymřel. Aby Karel VI zajistil další vládu rodu, vydal tak zvanou Pragmatickou sankci (1713), kterou zajistil dědičné nároky i v ženské linii rodu a Císařovnou se stala Marie Terezie. Toho využili jako záminku někteří vládci v sousedních zemích ( Prusko, Bavorsko a Francouzi ), napadli Rakousko a začala válka o Rakouské dědictví. Válka dlouhá, krvavá, s velkými ztrátami pro Marii Terezii. Výrazně ji pomohl její manžel Štěpán Lotrinský. Nejcitelnější ztrátu zaznamenala v Českém království, které přišlo o třetinu území ztrátou Slezska, které získal Fridrich, král Pruský.
To nejdůležitější Marie Terezie uhájila. Rakouská monarchie i když oslabená zůstala. Již Marie Terezie si byla vědoma nutných reforem státu a života lidí v monarchii a započala s reformami. Někteří historici pokládají za nejdůležitější zavedení povinné školní docházky a tím pozvednutí kulturní úrovně poddaných. Po smrti jejího manžela se r. 1765 stal jejím spoluvládcem syn Josef II, nar. 13. března 1741. K vládě byl vychován, byl vzdělaný a silně ho slovilo osvícenství a potřeba dalších reforem v monarchii. Byl to pragmatik, zvyklý tvrdě pracovat. Historické prameny uvádějí, že pracoval i 18 hod. denně. Marie Terezie zemřela 29. listopadu 1780. Od její smrti uplynulo tedy 233 let, což není žádné jubileum, ale je symbolické pro poslední léta v naší zemi. Léta kdy nám vládla koalice reforem a protikorupčního „boje“.
S absolutistickou vládou Josefa II přišla řečeno dnešní terminologií smršť reforem. Nejdůležitější byl Toleranční patent, kterým 13.10.1781 zavedl Josef II náboženské svobody a skončilo výsadní postavení katolické církve. Kromě křesťanských církví se náboženské svobody dostalo i Židům. Podřídil církev státnímu dozoru ( a to nebyl žádný komunista ), zrušil především církevní cenzuru a nad vědou zrušil cenzuru absolutně. Pod kontrolu státu dal i výchovu kněží. Rušil kláštery a ponechal jen ty co prováděly užitečnou činnost. Výchovu mládeže, ošetřování nemocných a starých lidí nebo provozovaly zemědělskou výrobu. ( My dnes vracíme církvím obrovské majetky a to ke škodě občanů v obrovských finančních náhradách proti mínění většiny občanů. Jako důvod se uvádí, že se vrací ukradený majetek. Kdo kdy vrátí obrovský majetek, který byl lidem ukraden dnes když stát nedokáže občany ochránit před okrádáním). Josef II, ale pokračuje v reformách. V zápětí na to 1. 11. 1781 vydal Patent o zrušení nevolnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Začal zavádět i reformy státu. Připojil zbytek Slezska k Moravě s centem v Brně, sjednotil roztříštěnou Prahu a vydal první Občanský zákoník, který v základech platil až do rozpadu monarchie.
Mohlo by to být inspirativní pro naše zákonodárce, kteří nám dnes rovněž zavádějí nový Občanský zákoník, ale nad kterým není většinová shoda ani odborná ani občanská. Příští možná desítky let se budeme divit. Omezil výrazně cenzuru názorů a ve vědě ji zakázal zcela. Zreorganizoval univerzity a ke zlepšení centralizovaného řízení státu zřídil úřednické magistráty. Uznával sice jednotlivé národy, ale tvrdě prosazoval němčinu jako úřední jazyk ve státě. Podporoval zřizování manufaktur a začal silně zbrojit a budovat silnou armádu. Čechy si získal, byl korunován za českého krále a byl nazýván selským císařem. Inkognito chodil mezi lid převlečený za obyčejného člověka nebo vystupoval jako hrabě Falkenstein. Reformy nedokončil když zemřel poměrně mlád 20.února 1790. Jeho smrt dokonce v Pešti slavili a netruchlila ani šlechta. Jeho smrti upřímně želeli prostí lidé a osvícenci. Byl dvakrát ženatý a v prvním manželství s Isabellou Parmskou byl velmi šťastný.
Zbyšek Dřevojan, Znojmo
