Také jste nikdy nejeli hromadnou dopravou takzvaně "na černo" a přitom jste zaplatili vysokou pokutu?
Ještě jsem neměla takové štěstí, abych pracovala v místě bydliště. Vždy jsem musela za prací dojíždět. Bydlím v Jablonci n. Nis. a dojížděla jsem dva roky do Liberce na severní zónu. Střídala jsem MHD s automobilem. Vůbec nikdy mě nenapadlo, abych si nekoupila jízdenku. Mám Opus kartu a dobíjím si ji tzv. „na peněženku“, tzn., že mi systém po přiložení karty odečte peníze za každou jednotlivou jízdu.
Bylo léto a já měla dva dny do odjezdu na dovolenou. Už jsme měli sbaleno, jenom jsem ještě chtěla dokoupit repelent, přeci jen jedeme k vodě, co kdyby byl potřeba. V práci jsem byla opět MHD, ale měla jsem plán, jak ho rychle dokoupit. Nastoupím normálně do autobusu č. 27, na zastávce Růžodol 1 přestoupím na bus č. 12, který jede rychleji do centra na Fügnerovu, tam vběhnu do drogérie popadnu repelent a krásně potom nastoupím do tramvaje č. 11 na Jablonec.
Vše probíhalo podle plánu až do nákupu. V drogerii jsem si v klidu vybrala repelent, vystála frontu u pokladny, když jsem vyšla ven, tramvaj už stála na zastávce. Řekla jsem si, že přeci za ní nebudu utíkat a loudala se na zastávku. Přesně, když jsem vkročila na nástupiště, tramvaj se rozjela. Sedla jsem si na lavičku a čekala na další. Intervaly jsou čtvrthodinové.
Po nástupu jsem si normálně odpíchla přestup a jako zázrakem našla i místo k sezení. Těsně před Jabloncem přistoupili revizoři. Ke mně přišla paní revizorka ve středních letech. Já nic zlého netuše, jí normálně podávám svoji kartičku a držím u toho jejich přístroje. Trvá to strašně dlouho a k mému velkému údivu se místo zeleného světýlka rozsvítí červené. Paní povídá: „Tak to sepíšeme, máte to za šest set.“ Já na to: „Co prosím? Já si normálně odpípla.“ Paní se znovu dívá do svého přístroje a povídá, že jsem překročila čas o tři minuty a než dojedeme do Jablonce, bude to o další tři minuty více. Vždy jsem si myslela, že z Liberce do Jablonce s přestupem se počítá hodina. Paní mě poučila, že je to pouze čtyřicet minut a že si čas musím hlídat a včas si jít odpípnout podruhé. Pokutu jsem ani nesměla zaplatit na místě, ale druhý den v jejich kanceláři.
Vůbec nemám nic proti kontrole jízdenek a proti revizorům všeobecně. Neměla by však být jiná výše pokuty pokud člověk nezaplatí jízdné vůbec a jiná výše pokuty, pokud překročí čas o pár minut? A neměl by si včas zřizovatel, čímž je asi město, přečíst, jaké má dopravce připraveny přepravní podmínky pro cestující, než s ním podepíše smlouvu?
Konkrétně, když si vezmu to omezení času. Ráno je to v pohodě, žádné zácpy, autobus jede podle jízdního řádu. Odpoledne však autobus č. 27 trčí dobu u každé křižovatky a nabírá neuvěřitelné zpoždění, to dopravní podnik už neřeší. On totiž kolikrát ani neřeší, že by ten autobus měl vyslat na tu severní zónu právě ve špičce včas, aby se dostal podle jízdního řádu alespoň na tu první výjezdní zastávku v uvedeném čase. V zimě se nejednou stalo, že dorazil o půl hodiny později.
A co se týká revizorů, není revizor jako revizor. Konkrétně jsem byla svědkem toho, když na zastávce přistoupila do tramvaje žena, ta stejná revizorka, která dala pokutu mě, ji odchytla hned u dveří, ať ukáže jízdenku. Žena říkala, že si zaplatila jízdenku telefonem a čeká, že každým okamžikem přijde SMS zpráva o zaplacení. Revizorka na to, že v přepravních podmínkách je uvedeno, že má do tramvaje nastoupit až po přijetí SMS zprávy. Netrvalo snad ani deset vteřin a ženě ta SMS zpráva do mobilu skutečně dorazila. Revizorka jí to však neuznala a udělila jí pokutu také.
Tak si říkám, co je horší varianta, když zpráva o zaplacení jízdného dlouho nepřichází a už přijíždí tramvaj. Nastoupit a riskovat, že mě nad schody odchytne revizor nebo počkat čtvrt hodiny na další a riskovat, že se pak zase nevejdu do přepravní doby, když mi bude 15 minut běžet zcela zbytečně v době, kdy budu trčet na zastávce a čekat na tu další tramvaj.
Pak mě ještě u toho konkrétního případu zarazilo to, co kdyby nastupující žena revizorce nad těmi schody řekla,že má také Opus kartu, jako já, a jde si právě pípnout. Pustila by jí vůbec k tomu strojku? Jo hold mají asi revizoři za každou udělenou pokutu vysoké prémie. Také by mě zajímala reakce paní revizorky, když by cestující nastoupil, chtěl si odpípnout a neměl kde, protože mu všechny strojky ve voze hlásí: „PŘIHLÁŠENÍ ŘIDIČE“, což je velmi častá situace ve druhých vozech. Já když do takového vozu nastoupím a zjistím, že není kde si pípnout, hned na další zastávce zase prvními dveřmi ve voze vystoupím a letím do posledních dveří prvního vozu.
Tak mě ještě tak napadá, nevím jestli to není Murphyho zákon: Kdepak jsou všichni revizoři, když si třeba v tramvaji na sedadlo přede mnou sedne nějaký bezdomovec a ve vlasech mu lezou vši nebo když přistoupí narkoman a všechny kolem uráží. A co dělá dopravní podnik když mu v zimě mrznou cestující ve druhém voze snad každé druhé tramvaje nebo když trčí dobu ve vymrzlé tramvaji při výluce?
Po této mé hořké zkušenosti s pokutou, jsem si dala práci a spočítala si peníze za benzín do práce. Zjistila jsem zajímavou skutečnost. Pokud si budu muset při každé cestě MHD zaplatit (pípnout) dvakrát, přijde mě to o málo dráže než jet automobilem. Navíc při ranní cestě autem mě to trvá pouze třináct minut, odpoledne o trochu déle. Takže od té doby, což je více jak půl roku, jsem MHD jela tak pětkrát a to s velkou nechutí.
Myslím, že nejsem sama, koho hromadná doprava odradila na tolik, že jezdí autem. Co z toho však vyplývá? Aut v Liberci bude stále přibývat, zácpy budou častější, smogu ve městě více. MHD budou jezdit ponejvíce děti, studenti a senioři, kteří mají slevu na jízdném, ti však dopravní podnik neuživí a bude ho město stále více a více dotovat.
