- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Hned po poledni jsem se vydala na malou procházku pro pár větviček smrku do vázy. Zrovna vykouklo sluníčko. Nejprve jsem potkávala samé pejskaře. Blíže k lesu však byl naprostý klid. Posadila jsem se na lavičku na rozcestí, okolo které jsme loni od jara do podzimu často chodívaly s dcerou při venčení kočky. Tentokrát jsem tam však byla úplně sama. Už je to mnoho let, co jsem se naposledy procházela lesem sama. Popošla jsem kousek hlouběji do lesa, na-skřípala pár drobnějších kousků smrkových větviček a vracela se po cestě zpět. Proti mně chodili rodiny s dětmi nebo maminky s kočárky.
Ale proč o tom všem píši? Velice zvláštní na tom bylo to, že mě všichni zdravili. To se nám dříve stávalo jen výjimečně, když se s námi kvůli kočce chtěl dát někdo do řeči. Proč jsou na sebe lidé milí a vlídnější jen o Vánocích? Proč by tomu nemohlo být tak po celý rok?
A co je pěkné pro mne na Vánocích? Že se nám po slunovratu konečně zase začnou prodlužovat dny. Vrací se k nám sluníčko.
Další články autora |
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....