Nulová vize

Vize svobodné prosperující spravedlivé společnosti, byla vždy základním motorem pro přežití lidstva v těžkých časech. V naší republice to bylo naposled v období socialismu, kdy celý národ netrpělivě očekával, kdy se celá ta rudá zrůda položí. Stalo se.

Přišel listopad 1989 a celý národ, byl v očekávání, jak se tato vize bude naplňovat. Klaus nám slíbil západoevropské příjmy a život v blahobytu, pokud si budeme ochotni utáhnout opasky. Byly jsme na to připravení, chtěli jsme naplnit svou vizi.

V tom okamžiku to byl nejlepší čas pro provedení dvacet let odkládaných reforem, jejichž nerealizace, nás dnes táhne do dluhové propasti. Místo reforem přišla Kupónová privatizace. Myšlenka to byla dobrá, ale nedotažená. Spousta podniků byla rozkradena a vytunelována. Přišlo první zklamání. Stát nebyl schopný uchránit svůj majetek před podvodníky a zloději. Vysvětlení od vlády bylo, že to byla daň demokracii. Česká společnost se rozdělila na dva tábory.

Jeden tábor nechtěl u moci ODS, jelikož je považoval za zloděje. Druhý tábor ODS věřil, že to nebylo schválně a chtěli dále pokračovat v cestě za slíbenou vizí, nebo v něm již byly zloději samotní, kteří nechtěli dojít o zdroje příjmu.

Objevil se Miloš Zeman, který nespokojeným lidem nastínil svoji vizi. Vizi blahobytné společnosti, ale bez ODS a zlodějů. Tvrdě odhaloval všechna propojení ODS s podsvětím a tvrdil, že dá věci do pořádku. Vyšlo mu to a ČSSD vyhrála volby. Lid čekal, jak Zeman s ODS zatočí a on s ní podepsal Opoziční smlouvu. Myšlenka to byla dobrá, protože se tak dalo udělat hodně práce. Stinná stránka byla ta, že se ODS musela podělit o svá koryta s ČSSD.

ČSSD se u koryt zalíbilo a začínaly zapomínat na své voliče, jen chrochtali blahem za notné závisti KDU-ČSL a US, které díky opoziční smlouvě museli jít od koryt.

Přišly volby. Vyhrála opět ČSSD. Zeman odešel a přišel Špidla. Ten od koryt odříznul celou ODS, která čekala pokračování spolupráce a dost nelibě to nesla. ČSSD zahájila korytaření naplno. Špidla byl odejít a přišel Standa Gross, kterému nebylo žinantní opravdu nic. Nedával si pozor a napovrch začalo vyplouvat více špíny než je obvyklé, což mu zlomilo vaz. Odstupné pomocí akcií, bylo více než štědré.

V tu chvíli si česká společnost uvědomila, že jak napravo, tak nalevo o řadové lidi vůbec politikům nejde, že politika slouží jako nástroj jak dojít k velkým penězům a mít moc. Vize byla pryč a došlo vystřízlivění. Lidé se naučili vnímat slovo korupce, úplatky, lež atd. jako každodenní součást svého života, bez toho, aby s tím cokoliv dělali. Prostě jsme se dostali do stavu rezignovaných pasivních loutek.

Grosse vystřídal razantní Paroubek, který lidem vizi nabídnul, ale skoro všem bylo jasné, že se jedná o nereálné sliby, jenž ho mají udržet u koryta, přesto si našla své příznivce. Ve volbách skončila ČSSD druhá a ODS se po několika letech hladovění dostala zpět ke korytu.

S tím se Paroubek nehodlal smířit a začal špinit celou ODS. Na povrch vyplouvali nejrůznější skandály z dob minulých i současnosti. Tábory kolem ODS a ČSSD se opět radikalizovali a dodnes se hádají, která strana krade a bere na hůl lidi více.

Pak přišla krize a politici museli více odkrýt své karty. Z vizí nezůstalo nic. Žádný politik s žádnou reálnou a uvěřitelnou vizí už dlouho nepřišel a nepřichází. Lidi ničemu nevěří. Nemají před sebou žádné pozitivní linky budoucnosti. Politici z nás udělali vyhaslé trosky tolerující krádeže, vraždy, nespravedlnost a lži. Tam nás chtěli vždycky mít. Jak to necháme daleko zajít? Co si ještě necháme líbit?