aneb Kristiáne, kde jsi? Oldřich Nový, Raul Schránil...Kouká se na to v televizi dobře, to zase ano. Lepší než přemýšlet po večerech jakto, že vesnička Midsummer ještě nevymřela. Když se v oparu pitralonu ponořím do představ o době černobílých milovníků....
Cupitala bych si to po ulici v lakovaných lodičkách, s kloboučkem a v kostýmku cudně končícím v půli lýtek. Patrně bych docházela do nějakého dámského klubu, kouřila cigaretu ze špičky, bo je to přeci moderní. Byly by mi otevírány dveře, přidržován kabát, na pozdrav smeknutí klobouku, ručkylíbání. Po dvou letech chození možná i první pusa. Jen, co by ale získal jisté místo v kanceláři, požádal by mne o ruku. To se přeci sluší, ne? Osm měsíců po svatbě návštěva porodní báby. Domovnice by nás roznesly na kopytech a v pavlačových novinkách bychom vydrželi na prvním čestném místě dva měsíce. S kočárkem bez pérování, bychom vyráželi společně na nedělní korzo po náměstí, aby sousedky viděly. Pak by následovalo několik kloboukosmeknutí před ctihodnými občany a dalšími spolukorzovníky a šupaj domů k valše. Vlastně ne, velké prádlo bylo v sobotu. Dneska valcha odpočívá. Tak tedy do biografu. Když bude štěstí, už nebude muset být otitulkován německy.
Naštěstí to byl jen pitralon a ne ředidlo. Pomalu vyprchává...Mám pocit, že mi v kožních záhybech zbyla brilantina po vášnivé noci.
Naštěstí včas. Za chvíli mne vyzvedne manžel, jedeme pryč. Otevře mi dveře u auta? Ne, prozvoní mne jako signál, že mám vzít tašku a jít dolů. Jedeme grilovat, otevřem si pivko a vyvalíme se na zahradě. Budu ignorovat plevel, protože on ignoruje mne. Zahrádkáři nás zařadí v klepomatu na první místo dokud neodkvetou všechny pampelišky, co jich mezi záhony je. A večer kino. Nějaký vetřelec s brilantínou po celém těle se sápe na kočku v lakovaných lodičkách....tedy spíš kozačkách, co jí končí až v půli stehen. Hmmm. Zítra se jdeme podívat s dětmi do muzea řemesel. Mají tam i vystavenou valchu.
Pekolo nebo ráj? Za černobíla tenkrát jako ve 3D dneska, všechno mělo své. Než šlapat vodu:“ Jó, tenkrát, to byly časy,“ lepší pořádné tempo vpřed. Víte, proč se dnes hodně mužů liší od mužů z doby Oldřicha Nového? Protože se ženy liší od žen z dob Adiny Mandlové.
