Vánoční úklid je něco, čeho se běžný člověk s pudem sebezáchovy obává. Zvlášť pokud jste žena se zaměstnáním, manželem a dětmi, které se chovají jako výrobci svinčíku s prémiovým výkonem.
Léty pozorování jsem vyhodnotila tento fenomén jako zcela lichý a nechápu, proč se ještě nikdo nezabývá seriózním výzkumem jeho nesmrtelnosti. Jediným řešením předvánočního úklidu je přiměřený chlív s následným, inovativním, povánočním úklidem.
Pokud Vánoce slavíte, což znamená nakoupit dárky pro všechny, kdo si je zaslouží a pro ty, kterým je slušné je předat. Následně napéct něco toho cukroví a nazdobit a načechrat obývák, případně světelnými řetězy omotat balkon nebo dům a to vše v míře vám vlastní a příjemné, je vánoční úklid prostě pasé.
Teprve člověk spokojený s tím, že dárky potěšily, přežrán cukrovím, zbytky salátu a zmožen vaječným koňakem je dostatečně lačný po pohybu. Nehledě na to, že je třeba udělat místo na nové lapače prachu, které nám donesl Ježíšek, konečně vyhodit staré věci a nahradit novými z nadílky. Když si položíte druhou mísu cukroví na bříško v leže na gauči a zjistíte, že přes ní nevidíte na pohádky v televizi, je na čase vyhodit i takzvané motivační oblečení, do kterého hodláte shodit po Silvestru a vytvořit místo pro "roztomilé" svetry se sněhulákem a Santou, které Vám nadělil někdo podobně úchylně oděn.
Ještě hůř je na tom lednice, ve které přežívají zbytky salátu, pomazánek, součástek na chlebíčky a jednohubky, které jste nedokázali vnutit nikomu ani v kompletu coby chlebíček. Už to nežere ani návštěva nebo kočka. Není nic lepšího, než tzv. "zbytkáč". Děti ho milují, já zbožňuji.
Vezmete všechny použitelné zbytky uzenin, sýrů, zeleniny a všeho, co vám přišlo před Vánocemi jako super nápad koupit, protože obchody mají přeci dva dny zavřeno. Smícháte to s těstovinami, vajíčkem a zapečete. Výsledek pohřbíte kečupem a ozdobíte kyselou okurkou. V italském rytmu pak upečený výsledek nazvete rizotem a pokřtíte zbytkem eidamu. Ital by čuměl a ve Vaší lednici opět zavládne pořádek a ozvěna.
