Vánoční blog: Ať Ježíšek nebo Santa, posílá ti pozdrav Franta

Za Vánoční vtipné SMSky bych nechala operátory platit zvláštní paušální daň ve výši jejich ročního obratu. V podstatě mívám od štědrého rána dilema zda zapnout či nezapnout mobilní telefon vůbec. Když ho nezapnu, mohu si klidně namlouvat vánoční idylku a tajně doufat, že letos nikdo z mých přátel nestihl zblbnout příliš častou inhalací purpury. Jenže já ho jednou stejně zapnu a čím to bude později, tím ničivější bude tsunami rádobyvtipných zpráv.

První roky jsem se pokoušela bojovat vlastními vtipnými říkankami. Byly ušité každému na tělo a nikdy nedostali dva lidé stejnou. Jenže ještě jsme nedojedli ani černého kubu a moje múza ležela v komatu. Nevypadala, že by ještě někdy chtěla byť jen plácnout křídly natož políbit.

A tak jsem se rozhodla pro příště všechny ty Santy s rozkradenou nadílkou a Ježíšky s holou prdýlkou ignorovat. Na smsky jsem odpovídala sice vroucím, ale pro mnohé suchým přáním zdraví štěstí a pohody. Pozitivní bylo, že provařených vtipálků značně ubylo. Vyloupli se však noví. Bohužel.

Stejně tak meily s vánočně vtipnými a milionkrát okopírovanými obrázky mažu. Husí kůži mi nahání okénko s celým tím zástupem adresátů, kteří do schránky dostali uplně to stejné přání jako já. Dokonce i má mnohale tá kamarádka se podepsala pro jistotu jen příjmením. Jak by ne, vždyť to stejné bylo potřeba poslat ještě nadřízenému, kolegům a pojišťovákovi.

Myslete si, že jsem třeba egocentrická nebo sobecká mrcha, ale já chci přání, co bude jen a jen pro mě. Chci, aby v kolonce adresát bylo jen mé jméno. Aby bylo napsáno pro mne a ne pro to, že jsem při projíždění adresáře byla vybrána a přesunuta mezi ostatní.

Chci, aby dotyčný kliknul na mé jméno, protože si na mne vzpomněl a chce mi popřát, ne splnit občanskou povinnost. A chci, aby u toho přání přemýšlel, jaký ten rok byl , co o mě ví a chce ze srdce popřát . To jsem ale majetnická fůrie, to koukáte...

Majetnická, ale ne zpátečnická. Výskám nad pohledem ve poštovní shránce radostí, ale na valše neperu. S chutí využívám internet. A neopomínám tak ty, se kterými se vidět osobně nemohu. I těm, které znám právě jen díky a na internetu patří mé přání a vánoční pozdrav. Už dávno nejsou těmi anonymními nicky a tak se i do těch několika vět snažím dostat vše, oč jsme se mezi řádky celý rok dělili.

Nejraději jsem, pokud mohu popřát dotyčnému pěkně z oka do oka. I když to není vůbec vtipné, přisprostlé ani košilaté, má pro mě takto vyřčené stiskem ruky doplněné  :" Veselé Vánoce." význam nejhlubší.

A blbinky a fóry? Na ty jsem měla celý rok.