Valentýnský blog: Romantika za časů středověku

Na takové to pravé valentýnské randění při svíčkách v romantickém přítmí nad talířem dobrého jídla a sklenkou vína jsme vyrazili o víkendu do zážitkové restaurace. Krátce před svátkem zamilovaných je totiž i naše výročí seznámení. A nenapadlo nás nic lepšího než středověká krčma.   Asi jsem ještě trochu zblblá z nekonečného vánočního maratonu ve sledování pohádek. Když se řekne středověká romantika, jsem tak někde u princezen, co čekají v teplíčku než políbí žabáka a vdají se. Omyl.

Většina restaurací v našem městě je v nadzemních prostorách budov. Do téhle nás zavedly točité dřevěné schody zalité hromadou vosku z hořících svící a ledabyle narafičené lahve vína rovnou dolů do sklepa.

V klenutých prostorách bylo několik dlouhých dubových lavic, u kterých seděli hosté. Chvíli jsem přemýšlela, jak asi obsluhuje číšník ty, kteří sedí až na konci lavice, jelikož stály tak blízko u sebe, že projít mezi nimi bylo zhola nemožné. Za krátko jsem měla jasno. To když přišla hbitá obsluha s jídlem a  za hosty po oněch lavicích zkrátka došla.

Sedli jsme si na ovčí kůže, které nám byly hozeny na volné místo u stolu s označením měšťané. Chvíli mne mrzelo, že u rytířů a šlechticů je obsazeno, ale jen do chvíle, než jsem si všimla, že je ještě volno u lapků a pobudů a že jsme mohli dopadnout daleko hůř.

Objednali jsme si  u stylově oblečené servírky, která sice neběhala po stolech, ale zato nám donesla nápoje v příjemných kameninových kalíšcích. Najednou začala hrát  jakási skladba s bubny a píšťalami, na kterou vběhla do místnosti polonahá břišní tanečnice. Sklidila ohromný potlesk a tak si přivedla ještě kamarádku. Přítomní pánově se rozdělili na dvě poloviny. Z toho ta první sledovala cingrlátka na podprsenkách tanečnic. Druhá hypnotizovala jejich pánve, které se neuvěřitelně rychle rozkmitaly tak, že se jen těžko dalo koukat jinam. Hypnotizovala jsem též, neboť již po prvním čísle jsem nabyla přesvědčení, že ty dámy objevily svaly a klouby, které moderní medicíně zůstaly dobře utajeny. Večer vygradoval s tanečnicí, která předvedla své číslo dokonce s šavlí. Na své vystoupení by si jistě zasloužila poněkud víc místa. Když se její šavle ocitla několikrát velmi blízko mé hlavy, poposedla jsem o něco dál. Manžel si ani nevšiml, že jsem  emigrovala k páru sedícím na stejné lavici, protože stále ještě sledoval  pohupující se trojky tančící slečny.

Svíčky stylově osvětlující celý prostor byly sice velmi autentické, ale nepodařilo se mi, při jejich chabé snaze osvětlit prostor, identifikovat obsah nádobek s dochucovadly.  Neporadila ani kartářka, která procházela mezi hosty a nabízela svoje služby.  Nicméně prostředí udělalo své a my mu zakrátko podlehli. Dokonce tak, že když jsme si na závěr objednali kávu, do poslední chcíle by nás nepřekvapilo, kdyby namísto espresa donesli vodou zalité pražené žaludy. Přinesli kávu.

Nakonec měl  ten náš valentýnský večer  dome ještě pointu. Ty tanečnice dělají s chlapy divy.

Jsme spolu už opravdu nějaký ten pátek a máme za sebou ledacos. A tak se malých taškařic držíme zkrátka i při oslavách. S humorem se nejen dobře vzpomíná, ale i kráčí vstříc budoucnosti.