Bylo nebylo, před dávnými časy, facebookem a twitterem. Kdy lidé ještě kupovali tištěné noviny a mobily vážily jako hlavička novorozence, existoval X-chat. Pamatujete?
Za devatero megabity, lesem nul a jedniček, pohořím obrýlených ajťáků, pokoušejících se posunout internet do dalšího tisíciletí , žil byl jeden princ. Ta jeho princezna špatně vařila, za zády mu pořádala výběrovky na jiné prince a ve volném čase sledovala ujeté telenovely. Ale měla krásné oči a prsa tak akorát.
Na úplně jiném konci tohohle prehistorického online maglajzu seděla žabička s vyholenou hlavou a 20ti kily nadváhy. Těžkou hlavu ze života vyvažovala piercingem na obou uších v množství větším než malém. Stádo jiných značně rozveselených žabiček jí táhlo do místního armádního klubu na panáka.
Z nějakého důvodu uvěřila, že lepší než otrava krve tequilou bude noc s online úchyly s falešnou identitou, pupkem tvaru globusu a lesknoucí se pleší vydávající se za místního frajera a lamače dívčích srdcí.
Zrovna odmítla pozvání na švédskou....pětku, i jednoho chudáka, který toužil být přivázán a zbičován vodítkem v parku. Když v tom.... jeden si chtěl jen povídat.
Povídali jednu noc, prokecali druhou. Po třetí je napadlo, že dají kafe face to face. Noooo, nic moc takhle napoprvý.
To víte, od mala do vás hustí prince na bílém koni a pak stojíte jak opaření, když vám osud kopne do cesty spíš toho koně. Prvotní nadšení neproběhlo ani na jedné straně.
Nicméně jsme se nenechali odradit. Dali ještě pár kafí, schůzek na vyhlídce nad nočním městem. Snad kofein, snad únava po dlouhé zimě za to mohla...
Po čtyřech měsících byla svatba. A jestli jsme neumřeli, tak tam žijem dodnes.
....
Šišmarja, já tu povídám, děti, jako by to bylo včera a ono to bude 11.února už dvanáct let.
