Rodičák....proč?

To pořád čekáme, že přicválá Martin na bílém koni, pak zase na Mikuláše, advent….ale že je čas rodičovských schůzek,zjistíte ranou do týla ze strohého zápisu v žákovské.

Nevím,co na tom ty učitelky baví. Ale už vím, proč hlásí termín zásadně jen týden dopředu. Moje zubařka mi dřív jak za čtvrt roku termín nedá a gynekoložka po večerech nedělá. Ani melouchy. Věřte mi, že obě bych navštívila raději než třídní svých dětí.

Náš prvňáček již druhý týden školy v rámci hry vysadil dveře od třídy. Tím jsem se ve škole nesmazatelně zapsala coby matka oné Godzily. Chodila bych klidně škarpou, ale jako na potvoru nově vydláždili. I můj synek byl zklamaný, že dřív než první jednička bude v notýsku vonícím tiskárnou škaredá poznámka a rozhodl se pro razantní ofenzivu. Takže první zápis rudým inkoustem  zní: „Vysadil dveře.“  Hned ten  druhý: „ Pral se se mnou  o notýsek.“ Dle zápisu soudím, že učitelka vyhrála.

Dceřina třídní mne vyhmátla dokonale. Chtěla jsem se skrčit do poslední lavice, ale humoristka postavila židličky do kruhu. I přesto jsem se necítila jako u Artušova kulatého stolu, ale  o kus vedle v podhradí na pranýři. Od té doby, co se na děti žaluje meilem či SMS jsem myslela, že mne nemůže nic překvapit. Většinu informací totiž stíhá třídní naprášit o velké přestávce z počítače ve sborovně.  Paní učitelka byla milá a vysvětlila mi některé záhadné zkratky a zápisy z žákovské.

Navrhovala jsem zavést opět fyzické tresty nebo pozvat v pololetí vymítače. Všechno marné. Zato jsem neplánovaně přispěla na výtvarné potřeby, SRPŠ a vánoční besídku. Holt budou brambory na loupačku.

Na zšeřelé ulici před školou jsme si vyměnili  v podvečer s rodiči soucitné pohledy a rozutekli  se do svých domovů.

Tohle pololetí to mám za sebou. Na Mikuláše někde splaším vagon uhlí, aby si děti nemyslely, že je naštvaná jen maminka. Na Ježíška vyměknu.

To těhotenství bylo vážně krásné období.