Už jsme si zvykli glorifikovat zdravotníky, jako blanické covidové rytíře. Nechci zmenšovat jejich úsilí ani polemizovat nad otazníky, které pandemie přinesla. Málem bychom v tom všem zapomněli na jiné profese. Třeba na balíkáře.
Když se země ponořila do prvního lockdownu, množství zásilek prudce vzrostlo o násobky běžných objemů. Objednávali jsme všechno od léků, přes pneumatiky po stavebnice lega, abychom se nepozakusovali nudou zavřeni v bytech bez vidiny konce. Právě kurýři byli jedinou spojnicí se světem.
Procházíme těžkou zkouškou. Bonmotům o národu práskačů, dává doba covidová reálné obrysy. S rozmachem sociálních sítí a dostupnosti technologií je snadnější plivnout jedovou slinou než kdykoliv dříve. Nemusíte olizovat lepidlo na známce a schovávat se za vymyšlenou identitu. Plivajících identit je na internetu tolik, že i vaše pravé jméno a skutečný názor vnímáme anonymně, jakoby ani na jedné straně nebyli skuteční lidé, kterých se slova bytostně dotýkají.
A je to tu zase. Politici straší uzávěrami, vánoce na krku a e-shopy rozjely první tsunami slev v rámci „black friday.“ Očekávají rekordní tržby. Většina lidí využije výhodných cen zboží a přepravy právě k nákupům vánočních dárků.
Nevím, jak vy, ale já mám Vánoce spojené s pohodou, klidem a s obdobím, kdy jsou na sebe lidé milí, potkávají se přátelé, rodiny, kolegové…Máme velká očekávání především od sebe a chceme pro někoho blízkého připravit kouzelné chvíle. Jenže někdy to dopadne tak, že kolem té naší pohádkové bublinky plné vůně adventu pěkně smrdí to naše malé já. Naše touha někoho potěšit narazí na mantinely pevně vymezeného okruhu lidí obehnané žiletkovým drátem, za kterým je už jen zmar a zkáza….a pošťák.
To, že dostaneme svůj balíček s dárečky pod stromeček druhý den a včas považujeme za samozřejmost. A pokud ne, je tak strašně jednoduché zchladit si žáhu. Kalamita, píchlá guma, balík se zatoulal na jiné depo, než měl? Možná se kurýr neusmíval, nebo se usmíval moc. Přejel trávník, rozštěkal psa, nebo vás oslovil paní, přitom vy jste už padesát let slečna? A možná je to opravdu lempl, co hodil balík s broušeným sklem za plot a objednaný iphon mrsknul za muškáty na déšť. Ať už je to úsměvná malichernost, nebo oprávněná stížnost, nikoho neomlouvám. Tyhle služby jsou především o lidech.
Právě proto bychom se stejnou lehkostí, s jakou si stěžujeme, měli být schopní pochválit. Zvlášť, když vám kurýr přiveze očekávaný vánoční dárek, který jste s láskou vybírali pro někoho blízkého, by ta pohoda mohla pokračovat tím, že jí prostě pošlete dál.
Je to stejně jednoduché jako napsat stížnost. Dobře vám potom bude stejně, ne-li víc. Nemusí zrovna s balíkem udělat pukrle, nebo vynést vaší objednanou kovadlinu do čtrnáctého patra. Může třeba jen odvést svou práci dobře tak, jak má.
Mám štěstí na manžela, který mne miluje a chválí. Mám štěstí na nadřízené, kteří umí ocenit, co se povedlo a povzbudit. Díky lidem, kteří mne obklopují, vím, že milá slova umí víc než ta kapka jedu, co občas na jazyku máme všichni.
Zkuste to poslat dál.
