O velkých prsou

Musím si někdy zase přečíst Halinu Pavlowskou. S takovou láskou a tragikomikou psát o velkých prsou umí snad jen ona. A všichni jí milují právě pro ta prsa. Muži sice poněkud přímočařeji. My ženy sice také pro ta prsa, ale pro to, že bez nich by to nebyla ona. Nám oproti mužům neevokují chvilky bezbřehé slasti ve vlnách bujného poprsí, ale dodávají nám energii bojovat s osudem, tělem i životní ironií. A co víc, být v cílové lajně právě o ta prsa dřív.

Těch svých jsem se dlouho zastávala a chvílemi byla jediná, kdo věřil….doufal, že také jednou budou viditelná. Stalo se. Maminka mne vybavila hodobóžovou podprsenkou rudé barvy z podivného velmi hořlavého materiálu, kterou s láskou uchovávala od svých dorosteneckých let pro chvíle, kdy se zas bude hodit. A také to zřejmě bylo levnější než nechat mi napsat antikoncepci. Při té hrůze, že by někdo viděl...

Bylo očividné, že nemá cenu mi kupovat nic moc drahého, dokud  se velikost neustálí. I spolužáci podle prsou dopředu poznali, že za chvíli přijdu i já. Přes mou nedůvěru jsem  na jedné tržnici hned vedle hromady neforemných kalhotek velikosti nákupní tašky objevila onen bílý zázrak.

Držela mi prsa na místě výskytu obvyklém. Dovolila mi i aktivně trávit hodiny tělocviku, aniž by mne cokoliv rozkývalo jak přežraného medvěda a dala mi chvíli pocit, že to nebude s tím dospíváním zas tak hrozné.

Byla k neroztrhání. Dodnes podezřívám naše šikmooké spoluobčany, že takové kousky lisují ve své domovině z posbíraných PET flašek. Jenomže pak se jim jaksi pokazila forma nebo přestali ty flašky před transformací ve spodní prádlo lisovat. Vyrobila jsem si na hrudníku ledacos, než mi konečně došlo, že tudy cesta nepovede.

Těhotenství skutečně zformovalo mou zodpovědnost vůči tomu nadělení a po pečlivém prostudování několika shopů jsem se stala hrdou majitelkou několika stopro bavlněných, bezešvých, atestovaných, těhotenských podprsenek.

Už v porodnici jsem se natěšeně do jedné nasoukala…

Bylo to jak hodit meloun do igelitky z marketu. Nedojdete s tím ani na autobus.

Jako hrdého nesportovce mne nenadchnou ani ty lambády z mikrovlákna, které vypadají tak úžasně na vysportovaných tělech fotomodelek a v reálu ze mě udělají spíš tučnou školačku. Sice by se na mne nepohla při běhu ani brva, ale ze zásady neběhám ani za odjíždějícím autobusem, takže tuto funkci zkrátka neocením.

Kojení nekojení, sport nesport, vrcholem vývoje je pro mne pěkně ušitá podprsenka, vyztužená kosticemi, doplněná nejlépe  krajkou, nesnažíc se mi molitanovými push up vycpávkami udělat z poprsí druhou bradu.

Šít podprsenky bez ramínek a push-upky s košíčky F považuji za šíření poplašné zprávy, díky čemuž každoročně podlehnou zástupy zákaznic slepé víře, že něco takového opravdu bude ještě plnit svoji funkci.

Omyl. Přiznat si, že máme to, co máme a nesnažit se vecpat do něčeho, co má ta druhá je to nejlepší, co můžeme pro své vnady udělat.