Miluji makrelovou pomazánku. Z uzené makrely, co je v ní čas od času nějaká ta kost, aby člověk neztratil ostražitost a musel se jít převléct, když mu drobek spadne do dekoltu. Je totiž cítit na dálku a to hodně dlouho.
„Smrdí a jsou v ní kosti.“ Má dcera nesnáší rybičkajdu. Miluje sekanou, kterou peče maminka jejího přítele. Miluje všechno, co uvaří maminka jejího přítele. Taky dělám sekanou. Myslím si, že umím vařit. Taky si myslím, že umím spoustu věcí a že jsem něco v životě dokázala. To bych si nesměla pořídit dítě a dožít se jeho poberty. Už si nic nemyslím. Dcera ví všechno líp. Stačí se zeptat. Vlastně ani to ne. Se svojí vyřídilkou mi to řekne sama a nemusím se ani na nic ptát. A řekne mi toho ještě mnohem víc. „No jo, ale ty vaříš prostě…jinak. U nich mi chutná všechno.“ Ptám se na ten záhadný rodinný recept. Problém není v jeho utajení, ale v mém IQ: „To bys nepochopila.“
Syn je jen o fousek mladší, takže ve stejně debilním věku. Makrelovou pomazánku by si dal. Samozřejmě, že jsem viděla ten dokument o nešetrném rybolovu a plundrování mořského dna. A jistěže mu nevadí, když už ta ryba musela zdechnout neekologicky a neeticky, je navíc rozmatlaná po míse s hromadou cibule a vajec. Jen by chtěl podotknout, že pokud by byla esteticky zabalena s rýží v řase Nori a servírovaná s nakládaným zázvorem a sójovkou, jistě by to ocenil a považoval za zcela normální a zvykl by si.
Kašlu na ně. Miluji makrelovou pomazánku, protože mi při přípravě vždycky něco zbude pro obě kočky, které mě taky milují. Alespoň pro ten okamžik, když jim nesu mastnou kůžičku s ocáskem. Kdybych umřela, asi mi okoušou obličej, než mě někdo najde. Ale do té doby si budu myslet, že mě milují a já za to miluji je.
A děti? Na rozdíl od nich si pamatuji, když jim rybičkajda chutnala, malým prstíkem vylizovaly mísu a chtěly pomáhat u vaření. Těšily se na ni a braly si jí i ke svačince do školy, protože takovou dobrotu jim přeci musí závidět každý.
Takže si s klidným svědomím namažu na dva chleby tlustou vrstvu a zanořím se s chutí až po špičku nosu do vrstvy rybí pomazánky. Protože na rozdíl od mých dětí a obou koček vím, že cokoliv dobrého se vám v životě stane je k ničemu, když si to neumíte vychutnat.
