Můj milý deníčku

15.2

Můj milý deníčku.

To zní děsně a přísahám, že jsem si nikdy nemyslela, že takové oslovení napíšu. Nedej bože  se přidat do zástupu hysterek, které řeší  v pětatřiceti svůj soukromý život  tímhle způsobem. Ale Pavlínka tvrdí, že je to levnější než psycholog  a nebolí po tom hlava jako po vodce.  Pavlínka to musí vědět. Je třikrát rozvedená.  Já rozvedená nejsem a nejsem ani vdaná a asi se mi to v tomhle životě už nepovede. Protože, můj milý deníku, jsem toho grázla právě včera vykopala z bytu.

Pět let jsem mu dělala pomyšlení a zhubla  deset kilo, když  prohlásil: „Miláčku, měla bys být trošku reprezentativní.“  Mlčela jsem, když mi k výročí i narozeninám nosil kytky  z benzínky a ty nevkusné porcelánové figurky slonů z trafiky . Přestala jsem kouřit protože:  „ Kouření není  u ženy hezké a škodí  tvému zdraví,drahá,“   ale obětavě nosila marlborky pro něj, když jsem šla pro noviny. Ignorovala řev biologických hodin, protože on se necítil ještě připravený. Na víkendy jezdil zásadně k mamince a sám, protože  ta chuděra  je stará a špatně snáší cizí lidi v domě. Nebo spíš ty čůzy, co jí kradou syna.  Naučila jsem se vařit znojemskou omáčku kvůli němu, ačkoliv z duše nenávidím teplé kyselé okurky. Nakonec mi , ten parchant, řekl, že on omáčky už nejí, protože dbá o linii. Týden na to jsem ho zahlédla oknem v restauraci jak zapíjí salát bublinkovou vodou s nějakou odbarvenou kozou, co také dbá o linii.

Kdo by řekl, že po tom stohu nastudovaných rad z dámských časopisů jak asertivně zvládat partnerskou krizi  s nadhledem budu ječet jak stará Blažková kombinovaná s  dlaždičem. Ale pomohlo to. Mnohé to vyjasnilo.

Tak především se vyjasnil byt. Potom, co si odvezl všechny svoje a i některé moje věci, když jsem byla dneska v práci. V koupelně už nezabírají místo ani desítky lahviček a sprejů, kterými udržoval svůj teploušský vzhled  poslední tři měsíce. Asi druhá míza nebo co…

Dneska jsem  celé dopoledne marně přemýšlela, jak se vrátit a žít v bytě, kde mi všechno připomíná našich pět  let společného života. Zbytečně.  Odvezl televizi, kterou jsem dostala od našich do nového bytu. Kanárek, můj dárek pro něj k narozeninám, zůstal.  Jen ten stolek z první republiky, co mi odkázala babička je fuč.  Stejně jako  sedačka, co jsme kupovali spolu na naše první výročí,  soška žirafy z naší první dovolené, mikrovlnka od Ježíška i rádio z kuchyně, které mi koupil, protože ví, jak ráda si u něj zpívám, když vařím. A přeci zůstala jedna připomínka: fotka v rámečku ve tvaru srdce, kterou mi dal před pěti lety na Valentýna.  Tedy vlastně jen ten rámeček. Fotku asi potřeboval.

Zajímavé, jak dokáže uklidnit, když takový skleněný rámeček rozdrtíš na milión a jeden kousek kladivem. No vidíš, deníčku, kladivo. Já alespoň vím, kde je, protože jsem dělala chlapa doma stejně já. Hodilo se. Uklidnila jsem se natolik, že jsem mu mohla s naprosto chladnou hlavou zavolat a zeptat se, kde jsou mé věci? „ Přeci nechceš, abych s Vladěnkou žil v prázdném bytě? “

Když jsem opět byla schopná vnímat a přestala vidět rudě, využila jsem kladivo, které jsem ještě držela v ruce…. Nemyslím, že by měl zájem o zbytek svých osobních věcí v tomto stavu.  Takže ten žebřiňák v značkovém tričku má jméno Vladěnka.

16.2

Můj Bože, milý deníku.

V hlavě mi buší tisíc permoníků. Probudila jsem se opřena v kočárkárně. Posnídala jsem šumivý acylpyrin, který  mi soucitně půjčila ta paní ze sedmého, co  nosí tygří potisk úplně všude a náušnice se Sandokanem. Večer se totiž stavila sousedka. Že prý slyšela nějaké rány . Zjistila, že není kde sedět a že u mě neuvidí ani tu tureckou telenovelu. Šly jsme k ní. Otevřela vodku. Pavlínka  měla pravdu. Bolí po tom hlava, ale nepamatuji si nic. A jsem ráda. Když jsem ráno potkala několik sousedů, divně se dívali a babky na lavičce před domem dokonce zmlkly.  Nakonec ale byl jeden z nich přes to všechno  tak galantní, že mii půjčil kilo, když jsem na pokladně v potravinách  zjistila, že nemám na kartě ani korunu.  Chtělo se mi umřít a vzít sebou do hrobu nejbližšího bankovního úředníka.  Nechápu proč, když jsem po tom víkendu na horách musela být báječně odpočatá. Také si myslím, že jsem na horách nebyla. Má karta mluví o dvoulůžkovém pokoji v Krkonoších  All inklusive.

24.3

Milý deníčku,

Mám novou kartu, sedačku a image intelektuála. Na televizi totiž už nezbylo. Jo a nechala jsem vyměnit zámky. Ten zámečník byl fakt šikovný a ochotný. Udělala jsem mu kafe, popovídali jsme. Je rozvedený a večer jdeme do kina. A o víkendu mi chce ukázat chatu, kterou při rozvodu vyměnil za sbírku papírků od žvýkaček a pět let staré auto……prostě na tebe, milý deníčku, asi nebudu mít chvíli čas.