Babiš proti všem a nebo všichni proti Babišovi

Jsme svědky pozoruhodné štvanice na jednoho člověka, který byť nedávno vstoupil do politiky, tak už ji krok za krokem celou přepisuje. Předvolební kampaň je teprve na začátku. Co nás asi teprve čeká v průběhu následujících měsíců?

Je skutečností a je nezbytné to vzít na vědomí, že „Babiš podnikatel“ a „Babiš politik“ jsou dvě naprosto rozdílné „role“, byť se týkají jedné a té samé osoby a obě podporují její zájem.

Každý podnikatel by zcela logicky chtěl pro sebe vstřícné a vyhovující podnikatelské prostředí (zákony a veřejnou správu) a co nejvíce z toho, co by mohl získat od státu a prostřednictvím státu. Další jeho zájmy budou asi humánnější, budou souviset s jeho potřebou určitého estetična a altruismu, že pokud se k určitému bohatství a moci dopracoval, tak by chtěl přispět ke kultivaci společenského prostředí v zemi, kde podniká a žije (pokud jej ale do té doby z ní nevypudí …).

Podnikatelé z uvedených důvodu v první fázi vývoje kapitalismu vytvářejí vazby na vlivné politiky a kolaborují s nimi (korumpují je nebo na korupci přistupují a politiku ze zákulisí ovlivňují). V druhé fází, kdy už získali ekonomickou sílu a moc, se v politice začnou sami angažovat, začnou politiku dělat (sami nebo svými lidmi nahradí dosavadní zkorumpované politiky, protože je už nepotřebují) a budou si prostřednictvím státní moci chránit a dále rozvíjet své zájmy a status quo (voliči si ve volbách vyberou toho, který je pro ně užitečnější, prospěšnější a kterého chtějí, aby jim na danou dobu vládl). Tak nějak za první republiky zřejmě do politiky vstoupil podnikatel Baťa (druhá sv. válka a následující to ukončila) a v nedávné době také Andrej Babiš. Je to logický, a tak zákonitý vývoj politiky ve společnosti kapitalismu.

Nyní jsme evidentně na počátku druhé fáze uvedeného vývoje. Dnešní ekonomicky mocní vystupují ze zákulisí a začínají nezakrytě, transparentně dělat politiku. Přičemž dosavadní politici, kteří jsou tak na odchodu, instinktivně a z pudu sebezáchovy „kvílejí, kopu kolem sebe a chytají se všeho možného, co se k jejich záchraně jen trochu hodí“. Přichází další vývojový zlom ve společnosti a v průběhu roku nás tak čekají asi ještě hodně dramatické a horké chvíle.

Altruismus bohatých nikomu nevadí, nikoho až tolik nevzrušuje, a tak jej nikdo moc ani neřeší. V politice se nedá až tak účelově a efektivně využít proti někomu, někoho tím ostřelovat a dehonestovat.

Něco jiného ale je případné účelové ovlivňování a využívání politiky a nasávání z veřejných rozpočtů. To je téma, které se vždycky hodí a dá se na něm ledacos vykonstruovat a vystavět. Obzvláště, když v tom prostředí někdo léta pobývá, velice dobře se v něm vyzná a umí se v něm stejně tak dobře pohybovat (zkrátka ví, o čem mluví).

„Babiš politik“ je dnes všemi ostatními politiky cíleně a účelově předhazovaný veřejnosti jako ztělesněné zlo. „Dnešní Bobligové na něm hledají jakékoliv čertovo znamení, za které by jej mohli poslat na hranici a sprovodit ze světa politiky, aby jim už neškodil“. A to ještě se zřetelnou zprávou: „Tak takhle teda ne, my si naši, léta námi zavedenou republiku rozvracet nedáme“.

Byť Babiš předvedl, že umí a svými schopnostmi převyšuje ostatní kolem, přesto není vůbec jasné, jak by jen jeden člověk mohl sám o sobě (jaké má vůbec možnosti) až takové zlo v našem demokratickém systému páchat?

Pokud by se přece jen mělo ze strany jednoho politika něco nekalého udát, nějaké „účelové ohýbání legislativy nebo vysávání státní pokladny“, od toho je tady přece dalších 281 poslanců celého parlamentu, početná vláda, kontrolní orgány, orgány činné v trestním řízení a soudy, aby to neprošlo (a že všichni tito se až neskutečně snaží, o tom je přece celý dnešní případ Babiš). Od chvíle jeho vstupu do politiky a především do vlády, je pod neustálým zvýšeným dohledem, kontrolou a tlakem, zvláště ze strany jeho politických konkurentů a médií (až se z nich kouří). Přesto se za celou dobu na „Babišovi politikovi“ nepodařilo dosud nikomu z nich najít nic takového, za co by jej mohli skřípnout a na čem by si mohli sami smlsnout. Nepříjemnosti sice dělají, ale to je tak všechno.

A tak, když už se nedaří jej donutit k nějakému tomu faulu (aby se provinil), tak se začnou vyhledávat nějaká případná pochybení v minulých obdobích, co by „Babiše podnikatele“. A když se ani na tom poli nedaří nic najít a přivést jej ke křížku (protože vše, byť bylo jaké bylo, ale bylo to podle platných pravidel, které dnešní „vymítači ďábla“ sami nastavili), tak přece jen se vždy něco z minulosti „Babiše podnikatele“ vytáhne (byť legálního) a zcela nepochopitelně se to poměřuje se současným „Babišem politikem“. Přitom se významně mluví o etice a morálce. A ohánějí se jí právě ti, jimž za uplynulé čtvrtstoletí máslo teče po hlavě proudem.

Je zábavné sledovat, jak je iritující pro všechny ty „snaživé“, když Babiš v médiích bez jakéhokoliv uzardění (a proč by také ne) předkládá a dokládá, kolik miliard kdy osobně vydělal a kolik desítek miliónů každým rokem inkasuje z něčeho, co dnešní „Bobligové“ blahé paměti nastavili a nějak jim to na rozdíl od Babiše asi v takové míře nevyšlo a nebo se o tom záměrně nemluví.

Dotyčným vůbec nevadí, že srovnávají jablka s hruškami. Vědomě, cíleně a účelově hrají na ty nejnižší lidské emoce a pudy veřejnosti, na lidskou podlost, závist a škodolibost. Jen aby už konečně cokoliv z toho zabralo a veřejné mínění se zakymácelo a otočilo k Babišovi zády. Jenže pozor: „Lidé nejsou hloupí“, říká klasik.

A nakonec, tady vůbec nejde jen o Babiše, jestli ten jednu takovou hru vyhraje nebo prohraje, takových má za sebou zřejmě bezpočet (vítězství stejně bude nakonec jeho). Ale jde o to, jestli se u vesla nadále udrží a nebo se k němu vrátí ti, co republiku a lidi tady celá léta pod hesly o lepších zítřcích a spravedlivém sociálním státu ožebračovali.