Cesta parkem

Vstavam dnes o neco drive, tma jeste vladne a ja se pripravuji do prace. Jezdim do prace na kole a cesta mi vede pres krasny park.

Ten park se jmenuje Roundhay Park a je jeden z nejvetsich mestskych parku v Anglii. Ka kole do prace jsem zacal jezdit koncem leta a tak teprve nyni objevuji jak nadherne je rozednivani v tomto parku. Vsude ticho, nikde neni ziveho cloveka. Ani nemam pocit, ze je na okraji vice jak milionoveho mesta! Pres den je plny lidi, ale ted po ranu nikdo, krome me a jeste spici fauny a flory.

Cesta pres park mi netrva dlouho i kdyz je veliky. Projedu branou, a po par metrech uz najizdim na cestu, ktera je z kopce. Jeste parkrat slapnu a uz se vezu. Vitr mi svisti kolem usi a ja se snazim dostat do pozy, abych mel co nejmensi odpor vzduchu. Dostavam se na "dno" parku, vsude ticho, jen nekdy potkam lidi vencici psa nebo ranniho bezce, jinak si uzivam toho az mraziveho ticha.

Projizdim kolem cricketoveho hriste, veslo by se na nej fotbalove hriste. Jeste jeden maly kopecek a pri to mijim detske hriste i kdyz je jeste vice tma jak sero, tak vidim, ze tam v noci nekdo radil, protoze je rozhazene hrazeni, ktere oddelovalo jednu prolizacku v rekonstukci od zbytku hriste, ale jinak neni nic znicene! Musim pribrzdovat, za detskym hristem je parkoviste a je od pesich cest oddeleno sloupky. Cernymi sloupky, co mi ted splyvaji s okolim. Doufam, ze se trefim mezi ne.

Jo, vyslo to, jsem na parkovisti. Ale uz zase musim brzdit, protoze zase najizdim na pesi cestu a zase se snazim trefit mezi sloupky a hura, byl jsem uspesny.

Mijim kavarnu, teda ted uz byvalou kavarnu, asi pred rokem vyhorela. Byla utulna a byla na kraji dolniho jezera v parku. Radi jsme tam o vykendu chodili se zenou na ranni kavu a na caj. Kdyz bylo chladno, sedeli jsme uvnitr a vychutnavali si pohled na jezero, ale kdyz bylo teplo, tak jsme sedeli na terase, ktera byla vysunuta nad jezero a byla soucasti te kavarny. Krasne zacatky dnu.

A uz jedu kolem jezera. Ted po ranu vypada tajemne a ma proc. Pry to jezero vybudovali zajati Napoleonovi vojaci. Kolik na dne toho jezera skoncilo zivotu? Kolik pribehu by se dalo vypravet? Asi bezpocet. A uz jsem skoro u konce jezera. A opet par slapnuti a dostavam se k dolni brane parku. Projizdim branou a uz jsem opet v ulicich milionoveho mesta.

Ale nevadi, jizdou tim parkem, i kdyz trva kratce, jsem nacerpal dost energie a jeste k tomu je dnes patek!