Pirátská strana čeří vody českého stranického systému už dlouho. A podle průzkumů má slušnou šanci získat za dva týdny mandáty v Poslanecké sněmovně.
S ohledem na fatální důležitost letošních voleb pro zachování systému liberální demokracie u nás by ovšem bylo lepší, kdyby Piráti zůstali další 4 roky mimo hlavní politickou arénu.
Před každými sněmovními volbami z různých stran slyšíme, jak budou právě tyto volby přelomové, že jsou referendem o celém vývoji naší společnosti od listopadu 1989, že jsme se ocitli na osudovém rozcestí a podobně. Specifikem těch letošních ovšem je, že o nich zmíněná tvrzení opravdu platí.
Zavedené strany v čele s dvojicí polistopadových hegemonů ČSSD a ODS se stále nevyhrabali z krize. A tak je dost dobře možné, že nejsilnějším politickým subjektem se stane hnutí, které politologie klasifikuje jako tzv. stranu obchodní firmy, šanci překročit klíčový pětiprocentní práh má i Tomio Okamura a jeho SPD. Když k tomu přidáme ještě po mnoho let stabilní podporu KSČM, můžou v „nové“ Sněmovně zasednout tři strany zpochybňující v současnosti fungující liberálně-demokratický systém. A co víc, pravděpodobně dohromady zvládnou obsadit počet mandátů nebezpečně se blížící
polovině z celkových dvou set.
Jako reálnou a dost možná nevyhnutelnou alternativou se tedy pro zachování současného základního směřování českého státu začíná jevit, ještě před pár měsíci zcela nepředstavitelná, koalice všech demokratických stran. Politické vlády v ČR byli dosud vždy tříčlennou koalicí, superširoká koalice by oproti tomu měla pravděpodobně členů 5. Navíc by mezi nimi byli extrémní ideové rozdíly a spojovala by je jen nutnost zabránit vládě antisystémových subjektů.
Piráti i podle vlastních slov nejsou standartní politickou stranou, jejich cílem je převrátit prakticky celou existující politickou kulturu naruby. Jejich koaliční potenciál je tak prakticky nulový - do vlády sice určitě nepůjdou s extrémisty, téměř jistě se však nebudou schopni domluvit ani s demokraty.
Česká Poslanecká sněmovna není nafukovací a má narozdíl od německého spolkového sněmu nebo italského senátu pevně stanovený počet členů. Přítomnost pár členů z party kolem excentrického lídra Ivana Bartoše v jejích lavicích by tak mohla zapříčinit, že obhájci demokratických principů nedají dohromady kýžený počet 101 poslanců a celá myšlenka superširoké koalice půjde tam, kam plnění plánu ve filmu Černí baroni.
Ačkoliv tedy Piráti probudili ve spoustě mladých lidí zájem o politiku a daří se jim do veřejné debaty dostávat zajímavá dosud opomíjená témata, což je jim nutné přičíst k dobru, pro demokracii v ČR je nyní takřka osudovou nutností, aby zůstali nejméně v dalších 4 letech na politické střídačce.
