Zvídavé dítko

Mám dcerku. Chodí do první třídy. A je zvědavá jako opička. Ještě když chodila do školky, ptávala se mě, kde se vzalo úplně první vajíčko a odpověď, že ho snesla slepička, ji neuspokojila. A kde se vzala ta slepička? Vylíhla se z vajíčka. A kde se vzalo to vajíčko?

Pak přišly na řadu otázky typu "jak se rodí děti", "jak děti vznikají" a jak je to s tím sprejem (spermie) . Máme prostudovány všechny pejsky, kočičky, na každém zvířátku hned zjišťuje, jakého je pohlaví, zajímají ji panenky a nejvíc panáček Ken, co má slipy a hrbolek

Situace, kdy vidí svou maminku, jak se s tatínkem obejmou a dají si pusu, řeší po svém. Vecpe se mezi nás a chce, aby byla objímána a pusinkována

Hladívá mě po bříšku a ptává se, jestli je tam miminko.... Jakto, že není, když jsme si s tatínkem dávali tolik pusinek?

Někdy bych chtěla mít nějakou chytrou příručku, co by mi dala tu správnou odpověď na každou otázku mého zvídavého dítka. Nějaký chlapeček ve škole prý povídal, že ho přinesl čáp, tak mu ochotně pověděla, jak se věci mají, ale chlapeček jí to nevěřil. Zato jí ale řekl, že neexistuje Ježíšek a dárky jí kupují rodiče.

Rozmnožovací a vyměšovací ústrojí je momentálně to nejzajímavější a je jedno, jestli vysvětlujeme, ignorujeme, zakazujeme. Stejně, až si znovu sednem ke stolu a budeme obědvat, uslyšíme, jak si Honzík šťourá šušně a pak je strká do pusy, že Michal chodí na záchod a nemeje si ruce a že paní učitelce lezou prsa z halenky. A družinářka že mívá krátkou sukni a kluci jí koukají na zadek.

Dcerku jsem zapsala do všech možných kroužků, aby se jí ty nápady vykouřily z hlavy.... Uvidíme, jestli vykouří