Patříte k těm rodičům které s dětmi komunikují o všem co se ve škole děje, tedy velké plus, na druhé straně však řešíte problémy které slyšíte jen z jedné strany, tedy ze strany svých dětí, učitelé bohužel právo na obhajobu nedostali. Plně podporujete názor svých dětí a tímto je ještě utvrdíte v tom, že mají pravdu a jsou to učitelé, kteří dělají vše špatně, tak tady zase velké mínus.

Všichni si musíme přiznat jak málo objektivně jsme informovali rodiče o svých půšvizích ve škole. Při tomto líčení byl vždy učitel, ten kdo udělal chybu a my ti chudáčci na které si zasedl. V tomto se určitě nic nezměnilo, tak to na mě zkoušeli i moje děti a určitě budou i vnoučata.

 Jeden velký rozdíl však tu je. Dříve byl učitel pánem situace, neposlušnost trestal na místě a k tomu ještě nějaké to opisování domů. Dnes bohužel jsou tělesné tresty zakázány, učitel se bojí i zvednout hlas, protože vždy se najde milý žáček, který toto natočí na mobil a potom předvede doma rodičům. Ti učitele ihned odsoudí, aniž by vzali v potaz kolik napomínání před tím, než zvedl hlas na ta hodná dítka předcházelo.

Neumím si představit, jak by učitel který má nyní tak nízké kompetence, co se potrestání žáků týče, zvládl výuku v naší třídě, kde nás bylo 32 a všichni pěkní dárečci. Tehdy jen vláda tvrdé ruky dokázala udržet pořádek. Nebyly žádné zvláštní školy, všichni výtečníci jen stále propadávali a vycházeli díky tomu třeba i v páté třídě. Umíte si představit, co takový patnáctiletý klacek dokáže, mezi malými žáky když se mu nepřistřihnou křidélka.

Také příliš demokracie ve škole škodí. Na základní škole by se naopak měly děti učit respektovat pravidla a autority a ne diskutovat o známkách které za svoji práci dostaly a projevovat nespokojennost s veškerými opatřeními která mají splnit.

 Stále sídlí v ředitelně autorita, tedy ředitel, který by měl případné rozpory řešit. Tady by však s ním měli diskutovat o problémech obeznámeni rodiče, ne žáci. Potom, až se případ vyřeší je v pořádku dáti, nebo nedá

Doplňuji. Dáti nebo nedáti zapravdu svým ratolestem.

A jinak pro autorku.Normální je nekrást, normální je nepodvádět, normální je nevraždit.Jak jste své dcery vychovávala když jsou schopny podvodu?Kde našly vzor?Že by ve vás?pak je něco špatně ve vás a ne v učiteli.A ještě jednou pro vás.Normální je nepodvádět, normální je nekrást, normální je nevraždit.Vaše dcery asi těmhle větám nerozumí.Což mě dost překvapuje při jejich věku.

Dotaz na p.Kšíra.načrtněte vaši představu o základních soukromých školách.Fakt by mě moc zajímala.A jestli žádnou nemáte tak nemám tedy potuchy proč o tom vůbec píšete.

Víte co je to podnikatelské objevování?   To je proces, kterým někteří lidé reagují na problémy, poruchy a potřeby ve společnosti tím, že vymýšlí a nabízí mnoho alternativ mezi kterými si lidé vybírají.  Některé alternativy se ukáží být neživotaschopné, některé naopak přinesou novátorské přístupy a stanou se určitým vodítkem pro ostatní.  Stát  všechny tyto iniciativy zakáže raději dopředu, protože by ztratil možnost indoktrinace lidí.

Ze začátku jsem měl chuť oponovat, ale .......vlastně jo. Ten příklad s chipem je klasika. Učitelka, co tohle na dětech spáchala je "hovězího typu". Místo aby je naučila, že "drobná lest" je vlastně podvod a že tohle se prostě nesmí, poučili se, že učitel je "nepřítel" a sám vlastně "podvodník", a že lhát je tedy jediná možnost jak obstát ve světě dospělých.

Jsem také zastáncem osobních příkladů. Na vlastních dětech vidím, že některé jejich chování, s kterým zápasím je moje vina. Někdy člověk "zhřeší".....no a pak těžko vyčítat druhým, co sám uděláte.

P.S: a to patřím k zastáncům poměrně tvrdé výchovy. Nemám tedy žádné rozmazlence, kterým bych toleroval, že druhým lezou po hlavě.

Nehledejme chybu v dětech, v rodičích, nebo v učitelích.  Tam ta chyba není.  Chyba je v systému státního vzdělávání. Stát bohužel svými regulacemi úspěšně brání vzniku konkurenčního odvětví, ve kterém budou pouze soukromé školy, které se budou snažit přilákat co nejvíce dětí a nabízet jim (resp. jejich rodičům) ty nejlepší služby. Školy by nabízely celou variaci služeb, které by lákaly různé děti podle jejich zaměření a nesnažily by se z nich udělat uniformní masu, jako je tomu nyní. Takové školy by měly ty nejlepší předpoklady najít efektivní a moderní vzdělávací systém. Celou sadu systémů, které by fungovaly naráz. Místo toho nám stát nabízí a nutí katastrofální vzdělávací systém, ve kterém se budoucí učitelé zpravidla rekrutují z těch nejhorších absolventů této mašinérie.

Nechci Vám brát iluze, ale mám přímou zkušenost se soukromou ZŠ.  Něco nechutného. Kdyby mi zbyly síly, byla bych je tehdy zažalovala...

Nevím:) Nad některými těmi Vašemi příklady mi zůstal rozum stát. Nějak si například nedokážu představit ty učitelky stojící mezi dětmi ve frontě na oběd a nepředbíhající a i kdyby to tak někde měli a učitel předběhl, tak..vždyť je v zaměstnání, proboha:) A že to děti nepochopí - no, děti ne, ale vy snad ano A myslím, že děti by to pak mohly pochopit po vašem vysvětlení:) Předpokládám tedy, že když mají dcery na každý předmět jiného učitele, tak to nejsou úplně malý holky, ale jsou na druhým stupni. Zrovna tak na třikrát zapomenutém úkolu a pětce nevidím u dětí co pomalu lezou do puberty nic drastického. Prostě se učí, že existuje odpovědnost za přidělené úkoly a sankce za jejich nesplnění. Vždyť zapomenout můžou a dokonce dvakrát. S tím čipem v jídelně...tam je to komplikovaný,učitelka to teda neměla hnát vejš, ale....doporučuju kapelu Sto zvířat, píseň Základní škola Prostě škola života:))

Adélo samozřejmě, že já to chápu a že jsem to dětem vysvětlila. Jedna je na prvním stupni, druhá na druhém. Obě se učí velmi dobře a obě jsou bezproblémové. Patří k těm nejsnaživějším ve třídě. Obě rády mluví a vypráví, co se událo ve škole. Chápu, že některé příklady přijdou většině směšné, ale dětem to směšné nepřijde. Jedna má 10, druhá 14. Mám i názory dětí mladších. Mám i názory některých učitelů. Ono je to ale jedno kolik názorů seberu. Já psala o tom, co vidí děti a jak to vnímají a jak my dospělí přehlížíme jejich problémy. Nechtěla jsem rozebírat, zda mají děti právo na to cítit se v neprávu.

Předesílám, že nejsem učitel. Jsem jednoduššího založení, takže jsem moc nepobrala vámi popisovaný výchovný moment: přiznáš se - trest, nepřiznáš se - nic se ti nestane. Co mělo podle vás následovat po přiznání? Něco ve stylu: "Jůůů, to je ale mocinky oooobr super, že jste se přiznali, tady máte lízátko?" Nebo by bylo lepší věci neřešit, protože v podstatě pokaždé by docházelo k velkým nespravedlnostem, že někdo se trestu vyhnul? Důtka není zlá, když vezmete v potaz, že vaše dcera napomáhala krádeži. A absolutní spravedlnost neexistuje, do toho už jste snad dorostla.

Měla to vyřešit s nimi, když už to slíbila. Jakkoliv výchovně, ale s nima. A nebo jim to neměla slibovat...

Škole, jak ji známe zvoní umíráček.  Stát sice potřebuje indoktrinovat, ale proti jeho vzdělávacím metodám se vzmáhá stále větší odpor.  Myslím, že za takových 20-30 let se většina dětí bude vzdělávat v podobných školách jako je Sudbury Valley.

http://blog.tomashajzler.com/clanek/svobodna-skola...

A už jste, pane Kšíre, podnikl nějaké kroky k prosazení této metody? Navrhnul jste kompetentním úřadům zavedení tohoto vzdělávacího stylu alespoň v experimentálním měřítku? Víte o nějakých průkopnících Sudbury Valley u nás, nebo se u Vás jen udomácnila myšlenka takové školy a stala se Vaší posedlostí? Už jsem od Vás tento názor četla (na serveru Novinky), proto se ptám.

Že bych napsala článek o nekompetentních rodičích, kteří dětem podsouvají své špatné názory na učitele?

To samozřejmě můžete. I když jsem ve článku několikrát psala, že se nechci trefovat do učitelů, asi to tak někteří cítí. Já jsem pouze zprostředkovala stranu dětí, to co mi řeknou, protože se to bojí říct ve škole. To, jak ony vnímají školu a učitele. Je to jejich pohled.

Když chodil bratr do devítky, udělali si "legraci" z nového učitele: s ostatními kluky zatarasili dveře lavičkami, aby učitel nemohl vejít. Tento onedlouho vnikl do tělocvičny z druhé strany. Beze slova vlepil všem klukům jednu přes pr..., až uskočili. Od té doby autorita témeř božská. Na třídní schůzce se mu rodiče omluvili s tím, že synům vynadali. Jen mávl rukou: už jsme si to s pány vyřídili... Tím se nezastávám fyzických trestů, i když občas jsou lepší než sáhodlouhé vysvětlování. Poukazuju na něco jiného. Dnes by žák žaloval doma rodičům, společně by učiteli umyli prodloužená záda, pak by byl chlapeček "ošetřen" na pohotovosti + papír pro policii+ papír do školy. Učitel by v tomto případě mohl být rád, když by neskončil na pracáku, ne-li ve vazbě.

Tvářila by jste se stejně vstřícně, kdyby se žák oklepal a natáhl mu učiteli zpět ?  Nebo kdyby například sfackoval žáka který se na věci nepodílel, tento si to zaspamatoval - a učiteli tu facku po pár letech na potkání vrátil ?  Víte, když hájíte násilí,  dovedete hájit i to že se na násilím násilím odpoví ?