Všichni jsme závisláci...

jen každý na něčem jiném. Potřebujeme stále víc věcí ke spokojenosti, i když čím víc toho máme, tím víc toho chceme a spokojenost nikde. Stáváme se závislými na jídle, alkoholu, cigaretách, ale i na penězích, věcech či lidech...Na čemkoliv...

Hodně lidí si myslí, že tím že civilizace dospívá ke stále větším a složitějším objevům, se také stává vyvinutější a dokonalejší. Myslíme si, že jsme pupek světa, že to jak se žilo dřív je k smíchu. Každý druhý třímá v rukou malou bílou zapálenou tyčinku, ze které po chvilce vtahuje kouř do svých již tak naší vyspělou civilizací zanesených plic. Usrkne z plechovky trochu hnědé přeslazené břečky, případně do sebe nahrne nějaký blaf z fast foodu, aby tím dokončil, co cigaretou začal. Je to přece móda, dělá to každý, kdo by nechtěl být cool....Ale pak, po 10, 20, případně i více letech, když začne tělo strašit formou nebezpečné zhoubné  nemoci, ptá se: "Proč já?"

Zvykli jsme si žít pohodlně, obklopujeme se luxusními a drahými výrobky, ztrácíme kontakt s přírodou a lidem, kterým na naší modré planetě záleží se vysmíváme. Nějak si ještě stále neuvědomujeme, že tím, jak žijeme, neničíme jen sami sebe, ale i vše okolo. Kuřák zanáší plíce i těm, co se snaží žít zdravě. To, že každý jezdí autem, nám taky zrovna kyslíku nepřidá. Jíme stále víc, méně se hýbáme, jsme nervoznější, agresivnější, lhostejní k přírodě, k druhým, vlastně i sami k sobě...

Kdy se vzbudíme z toho letargického spánku? Kdy se začneme zajímat o své okolí a o to, jaké následky má naše chování? Přeci chceme, aby naše děti měli kde žít. NEBO NE???!!!!!