Stále více občanů ke své vlastní hrůze zjišťuje, co všechno znamená demokracie. Takhle jsme si to tedy nepředstavovali, říká velká část národa. Podvody politiků, vraždy pro pár drobných, přepadení za bílého dne, mafie, které jsme znali jenom z filmů a knih – a to nejhorší – stále častější MUČENÍ DĚTÍ.
stopnasilinadetech.cz
Zdaleka nejde pouze o český problém. Hrůzné však je, že vzrůstající měrou se mučení, a to doslovné mučení, týká vlastních dětí. Mučí je matky, které děti porodily! Určitě nejde o zanedbanou informovanost ze strany médií. Zdá se, jakoby se stále vzrůstajícím bojem proti násilí na dětech vzrůstal geometrickou řadou počet nejzrůdnějších činů.
Pro ilustraci uvádím několik úryvků ze zveřejněných případů:
- „Mamka mě někdy poslala spát do kotelny i přes noc. Když mě bila vařečkou, držela jsem, protože jsem se bála."
- Žena, která dvacet let pracovala jako učitelka ZŠ, přivazovala svého syna obojkem k topení.
- Děti ve školce musely jíst vlastní zvratky.
- Bílina na Teplicku: Chlapci žili sedm měsíců v temné komoře 1x1 metr zavšivení, ve výkalech, nemluvili jen vrčeli a vydávali zvuky. Sousedi nevěděli, že ti lidé mají děti.
- Sedmiletý chlapec vážil 13,5 kg a měřil 102 cm. Rodiče mu do obuvi dávali připínáčky a nutili jej běhat. Bili jej za maličkosti řemenem.
- Holčička musela za trest stát ve sněhu a chodit po žhavých uhlících.
Dalo by se předpokládat, že takové zrůdy mají s člověkem společnou pouze podobu tělesné schránky. Ale na druhou stranu – žádný jiný živočich na Zemi nedokáže vymyslet tak krutá mučení vlastního druhu jako člověk.
Značná vina za utrpení dětí však padá čím dál častěji na úřady sociální péče, které se ochranou dětí zabývají. Určitě nelze obviňovat všechny zaměstnance úřadů z liknavosti, nicméně mnohdy to vypadá, že úřady sociální péče se staly dobrou „zašívárnou“. A to je při výkonu funkce, kdy pracovnice rozhodují o osudu rodin, o dalším životě dětí, trestuhodné. Ano, jsem naprosto přesvědčen, že opomenutí při takové práci, by mělo mít trestní dopad. Není chybou, že zde pracují v naprosté většině pouze ženy?
Mnohé sociální pracovnice se, díky zanedbání svých povinností, stávají spoluvinicemi páchaných zrůdností. To se samozřejmě týká v plné míře i jejich nadřízených, kteří práci svých zaměstnanců asi kontrolují pouze od stolu, a spoléhají se na zápisy hlášení svých nespolehlivých pracovníků. Nastal čas, provést v těchto úřadech důkladnou kontrolu způsobilosti zaměstnanců odvádět kvalitní práci.
Neschopnost řešit náročná rozhodnutí vyplývá u sociálních pracovnic však i v opačných případech, kdy odebírají děti neoprávněně či pro zdůvodnění, které by snad nedokázal vymyslet ani pomatenec. Například umístění dětí do psychiatrického ústavu „jen proto“, že se po rozvodu nechtějí stýkat s jedním z rodičů!!! Takových dětí jsou prý v České republice desítky. A nejedná se o několik dnů. Při hlemýždím tempu našich soudů a rozhodovacích orgánů to bývá i půl roku, kdy má dítě zakázaný nebo maximálně omezený styk s rodiči.
Tyto děti mnohdy nesmějí ani vycházet. To mají zákonem zajištěno i vrazi odsouzení na doživotí!!! Něco takového stát provádí dětem jen díky nekompetentnímu rozhodnutí jediné sociální pracovnice, které si zamane, že tak to bude! Ještě donedávna mohly být odebírány děti z rodin, které trpěly chudobou. A těch výmluv poté, co se kauzami začnou zabývat média. Všichni se schovávají za zákony, a rodino, hledej si zastání, kde chceš!
Česká republika, stát, který se tak rád chlubí propracovanými zákony na ochranu dětí, rozděluje násilně rodiny podle toho, jak se nějaká sociální pracovnice zrovna vyspí. Ale že vedle v domě mučí děti, to jim až moc často uniká.
Nabízím k přečtení další články:
Ministře Dobeši, nedělejte z nás negramoty!
Josef Sousedík – zapomenutý vynálezce a vlastenec ze Vsetína
2012 – konec nebo začátek?
