Za komunistů bylo lépe!

Pozor! Je na velkém omylu ten, kdo již v téhle chvíli považuje následující řádky za vzdychání nostalgických aparátčíků. Pravdou je, že větu stále častěji vyslovují ti, kteří pro socialistický systém neměli do roku 1989 dobrého slova. Nejedná se o žádné fňukání občanů, kteří byli zvyklí, že se o ně staral stát. Český způsob výroby demokracie je poněkud nešťastný. V mnoha ohledech zklamal a situace se nelepší. A právě to je alarmující.

Existuje nespočet zklamání, která dnes vedou i zapřisáhlé antikomunisty k volání po návratu diktatury. Uvádím pouze tři a nedovoluji si tvrdit, že se jedná o ta největší. Každý má svá vlastní měřítka.

Zklamání první
Kde jsou ty krásné chvíle, kdy lidé v semknuté skupince známých šeptem nadávali, že „tomu komoušovi z okresu“ jezdí stavit chatu zedníci v pracovní době? Že má všechno přednostně, žádné fronty, že nemusí ke kusu libového nuceně kupovat další flákoty… Ze skandování „Nejsme jako oni“ se nám dnes ozývá zpět „Jsme mnohem horší“. Ono zvýhodňování komunistických pohlavárů zní jako úryvek z humorné knihy, které by se snad nedostalo ani k přestupkové komisi dnešních dnů.

Je docela možné, že to, co komunistický pohlavár nakradl, nebo spíše mu bylo výhodně poskytnuto, za celý život, získá naprostý politický břídil v dnešní době za jednu menší veřejnou zakázku!

Mnohým dodnes uniká, že opravdu krást se začalo teprve po 17. listopadu 1989! Je možné, že i po tolika letech si řada občanů tuto pravdu odmítá přiznat záměrně, poněvadž by jim to připadlo jako podpora komunistů. Nicméně pokud nechceme strkat hlavu do písku, taková je skutečnost. Za socialismu si v 70. nebo 80. letech minulého století ani soudruh Biľak nemohl ukrást fabriku. Což je dnes běžné. A pokud někdo okradl stát, šel do chládku na pěkných pár let. Což dnes není běžné.

Zklamání druhé
Právo a spravedlnost v české demokracii funguje velmi podivně. Česká republika se snaží chránit lidská práva nejtěžších zločinců. Pozůstalí, znásilněné nebo zmrzačení jsou z tohoto úhlu pohledu naprosto přehlíženi. Stát trestá občany, kteří se brání proti násilí a neschopnosti státu vlastními silami. Česká republika nedostatečně chrání zákona dbalé občany. Demokracie nesporně znamená vyšší kriminalitu ve všech směrech. V Česku navíc s nižšími tresty. Nejvíce 12 let vězení za krádež tří milionů, ale také tří miliard. Za vraždu příliš často méně než 10 let.

Nevídaných úspěchů Česká republika dosáhla ve vytváření humánního prostředí ve věznicích. Jak z výpovědí uživatelů těchto služeb vyplývá, v porovnání se socialistickým vězením, je to dnes takřka za odměnu. Zdarma a bez práce pokud nechceš pracovat (i když zde se podle nového zákoníku snad blýská na lepší časy)! A parku, kterým jste za komunistů chodili ve dvě ráno beze strachu, se dnes raději vyhnete i za bílého dne.

Česká justice by měla požádat o zápis do Guinessovy knihy rekordů za (ne)poměr přijatých kauz s milionovými podvody a odsouzených podvodníků k mnohaletým trestům. Stát nás přímo nabádá žít podle hesla: Čím více ukradneš, tím méně dostaneš!
A pokud dlužíš 30 Kč, zákon dovolí, abys byl zruinován!

Zklamání třetí
Po roce 1989 se mezi mnoha návrhy o budoucnosti státu objevil i návrh na neutralitu České republiky. Politici bystře zareagovali odmítavým postojem s tím, že bychom svou polohou byli bez obrany snadným soustem pro uzurpátory. Ovšem už neprozradili, kdy jsme české nebo československé vojsko použili k obraně státu naposledy. Samozřejmě, že neutralita se ani trochu nehodila do programu NATO a především Spojeným státům.

Každý rok naši politici do omrzení opakují, jakou potupou pro národ byla okupace vojsky Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem. Jen několik let po odsunu sovětských vojsk ti samí politici doslova prosí Spojené státy, obtěžují kdejakého amerického politika, aby v ČR umístili alespoň pár amerických vojáků. Veřejně, bez ohledu na přání vlastního národa.

Pro ohlupování občanů používají velmi podobných lží zastrašováním jako George Bush jr. před zásahem v Iráku. Naše „velmi důležitá republika“ je na předních místech v hledáčku KLDR nebo Íránu. Každým dnem zde hrozí útok al-Káidy. Všechny jaderné zbraně míří na Prahu! Přitom je více než pravděpodobné, že bychom dnes, stejně jako v roce 1938, byli znovu bez výčitek obětováni.

Pouze tři body z mnoha, které přesvědčují stále víc občanů, aby začali volat po dřívějších časech. Snad jen blázen si může myslet, že by se politika vrátila do stejných kolejí. Už jen proto, že komunisté poznali sílu ekonomické nadvlády.

Zatím, co jsme vytvářeli zákony, aby se náhodou nějaký komunista nedostal na vyšší státní post, komunisté si v klidu rozkradli majetek pionýrů, svazáckých organizací, odborářů.

Zatím, co naše hloupá uražená ješitnost odmítala mít cokoliv společného s Ruskem, naši američtí a další noví spojenci na věčné časy, nám s nadšením plácali po ramenou a s úsměvy od ucha k uchu nás ujišťovali, jak jsme pro ně důležití.

Bodejť, když jsme jim zdarma věnovali neskutečně obrovský trh, kde jsme z doby socialismu měli velké množství obchodních kontaktů. Pak jsme, opět zdarma, darovali našim novým bratrům trhy se zbraněmi. Kdo by nás za to neměl rád?

V demokracii jsme si dobrovolně nechali rozvrátit zemědělství a dnes kupujeme v mnoha případech doslova odpad od našich nových soudruhů z EU. Neexistuje žádné společenství pro dobro všech. Kdo víc urve, ten má více. Společenství, které navzdory proklamacím, nemá nejmenší zábrany posílat svým spřáteleným státům závadné potraviny, nebezpečné výrobky nebo dokonce odpad. Společenství, které vždy hlasitě slibovalo, že nebude omezovat státní zájmy národů. A Česká republika pod hrozbou pokuty od Evropské únie NESMÍ provádět kontrolu nezávadnosti zdravotnického materiálu, který již dostal evropský certifikát. Protože EU je chytřejší nade vše. V mnoha ohledech žijeme pod knutou horší svoloče, než byli komunisti. A proto se čím dál častěji setkáváme s větami typu: „Za komunistů bylo lépe!“

Nabízím k přečtení i další články:

Boha a seznam církevních restitucí nikdo neviděl

Jak se řeší dluhy a podvody v České republice?

Bude ministr Drábek bez prémií za zmetek?

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Radomír Dolanský | středa 22.2.2012 6:50 | karma článku: 47,60 | přečteno: 28522x