Na povrch vyplulo další skandální jednání pracovnice Orgánu sociálně právní ochrany dítěte. Náš stát se ústy politiků nabubřele vychloubá nadstandardní ochranou práv dítěte o nefunkční justici ani nemluvě. Jde o obyčejnou lež!
pohodar.com
Stát prostřednictvím soudu opět „pomohl“ dalšímu českému dítěti, aby bylo vyrváno ze svých kořenů a odvlečeno do ciziny. Zatím co sociálně rozvinuté státy světa si děti doslova chrání jako oko v hlavě, v České republice se mnohdy soudy a především sociální pracovnice (ještě jsem neslyšel, že by tato trestuhodná rozhodnutí vymýšlel sociální pracovník – muž) chovají spíše jako obchodníci s bílým masem.
Na problém naprostého diletantismu a neodborného přístupu jsem již poukazoval ve svém blogu Zrůdy mezi námi (klikni na název a čti). Ale další a další případy svévolného zacházení s právy dítěte, liknavé, amatérské a nelogické závěry soudů mě přesvědčují o neustálém pocitu nadřazenosti těchto složek vůči občanům České republiky.
Nejostudnější pak je, že místo, aby tito diletanti uznali svoji chybu, odvolávají se na vše možné a spíše nemožné, a situace zůstává neřešena. Nikoho už nezajímá utrpení dítěte, není na to čas, každý si zachraňuje vlastní kůži. Nadřízení samozřejmě potvrzují, že jejich pracovnice konaly správně, protože jde i o jejich teplé místečko. Pokud se nahromadí důkazů přespříliš a problém se medializuje, nadřízený úřad se zlehčením konstatuje, že sociální pracovnice částečně pochybila.
Alibistické věty typu: „Mé podřízené vždy reagují na sebemenší problém nebo potřebu, se kterou nás dítě kontaktuje. Ale také je třeba zdůraznit, že přání dítěte a jeho pohled vždy nezobrazuje jeho opravdový zájem,“ (zdroj: novinky.cz) jsou v České republice zcela běžné. Tak proč vlastně podepisují naši politici smlouvy a dohody o právech dítěte, když pak nějaká zakomplexovaná úřednice usoudí, že ona je tím bohem, která jediná může rozhodnout, co je pro dítě to správné? Názor dítěte je k ničemu.
A tyto „odbornice“ v sociálně právní ochraně dítěte mají na triku další mezinárodní ostudu v oblasti ochrany práv dítěte. Ano, všichni víme, že dítě trpí, že si stěžuje a nechce žít na opačné straně světa. Ví to v tomto státě kdekdo, ale tady přece platí práva dítěte pouze na papíře. Největší ostudou českého státu je, že jeho slavná ochrana práv dítěte funguje tak dokonale, že pracovnice, která má chránit práva dítěte, udá!!! samotné dítě otci, na kterého si dítě stěžuje, a doporučí mu, aby jí zakázal přístup k internetu a dítě tak nemohlo volat o pomoc. Tato zrůdnost se v České republice jmenuje ochrana práv dítěte.
Vždyť i to dítě, které samo sebe musí chránit proti zkostnatělosti české byrokracie a neexistujícího práva ví, s kým má tu čest! Přetiskuji zde mail dítěte pracovnici, která je měla původně chránit. Zdroj: www.novinky.cz
„Slečno Divínová, než honem půjdete napsat e-mail mému tátovi, abyste mu kecla, že Vám píšu, si prosím laskavě tohle přečtěte. Asi nemá smysl Vám psát, jak tu žiju, protože je Vám to úplně jedno. Ale alespoň Vám chci napsat, že soud rozhodl, že mam toto úterý přijet. Na to jsem se tak těšila, než mi táta před pár dny řekl, ze mě nepošle. Já ho donutit nemůžu, a proto Vám píšu o pomoc nebo o radu. Táta si nemůže u soudu dělat, co chce, to snad i Vy usoudíte, ne? Myslím, že už jste mi ublížila až dost, a je čas, abyste mi v něčem konečně pomohla. Sandra Chvojková“
Čtěte další zajímavé články:
Knihovna – jen tak si půjčit knihu
Evropská socialistická únie škodí České republice
Arcilotr Čunek opět na scéně
