Pro spoustu Čechů bylo Slovensko od rozdělení federace asi jako pro západní Němce socialistická DDR, čteno Der Dummen Rest – hloupý zbytek. Náš, po náměstích trapně poskakující národ, Slováky mnohdy poměřuje pouze podle výsledků hokeje. Politici se zase v dobách slovenské koruny ušklíbali nad více než dvacetikorunovým kurzovním rozdílem.
google.cz
Ale karta se začíná obracet. Zatímco jsme přehlíželi národ, který nikdy neexistoval coby samostatné království, stát či jiné uskupení, začal být mnohem více Slováky než my jsme dnes Čechy.
Priorita řešení slovenských národních zájmů ostře kontrastuje s českým ohýbáním hřbetů, a to především co se týká nesmyslných nařízení Evropské únie.
Pokud slovenský národ shledá své potřeby natolik závažné, žádné unijní dohody a předpisy neznamenají více. Už jen tímto slovenští politici ty české několikanásobně převyšují.
Tvrdou sociální reformou v roce 2004 nám Slovensko předvedlo jak chutná spravedlnost pro všechny. Jediní obyvatelé, kteří omezení sociálních dávek nezvládli, byli samozřejmě Romové, protože počet dětí neměl vliv na výši dávek! Začali rabovat obchody, krást a podněcovat k občanské neposlušnosti. Slovensko nedbalo potrefených výkřiků Únie, aby s těmito občany bylo zacházeno s porozuměním, ale nasadilo k potlačení násilí armádu a vznášelo mnohá obvinění a vynášelo tresty bez ohledu na barvu kůže nýbrž podle zákona.
Čeští politici velmi rychle přispěchali s ohnutým hřbetem a hlasitě oznamovali, že náš stát něco podobného nechystá. Proto také mnoho slovenských Romů přijelo do České republiky na „návštěvu“ za příbuznými a díky zkorumpovaným úředníkům zde získali trvalé bydliště a tím také oprávnění pobírat sociální dávky. Staly se případy, kdy v garsonce bylo k trvalému pobytu přihlášeno i dvacet lidí. Když přišel s podobnou myšlenkou sociálně právní rovnosti Jiří Čunek, byl velmi rychle umlčen. Tak snad teprve tato česká vláda přestane podporovat nespravedlivou sociální zhýčkanost romské komunity.
Slovensko uskutečnilo v roce 2004 taktéž důchodovou reformu, o které se v České republice dodnes celá léta pouze mlátí prázdná sláma. Je téměř zázrak, že současná vláda netrpí českým syndromem vymýšlet vymyšlené a přebírá poznatky od našich sousedů, aby se vyhnula chybám, které se ve slovenské reformě vyskytly.
Zatímco politici a různí mudrci v České republice nemohli přijít na jméno Václavu Klausovi pro jeho tvrdošíjné setrvávání na výjimce v lisabonské smlouvě, Slováci odmítli výjimku, týkající se Benešových dekretů a tedy i Slovenska, potvrdit, pokud se nebude vztahovat i na SR. Bez ohledu na výhružky EU a zbabělé výkřiky českých politiků.
Při plynové krizi, kdy Rusko přestalo dodávat plyn, Slovensko ani na chvíli nezaváhalo a oznámilo, že znovu uvede do provozu odstavený blok jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice, i když tím poruší přístupové smlouvy k Evropské únii.
Své vztahy s Maďarskem, kterému se zachtělo znovu vlastnit území z doby před Trianonskou smlouvou, si Slovensko rovněž řeší po svém a nepotřebuje k tomu držet za ručičku úředníky z Bruselu.
Jelikož by si Slovensko nelogicky samo muselo půjčit peníze, aby je mohlo půjčit Řecku, jednoduše tuto pomoc odmítá.
Kroky, které by v české politice byly naprosto nemyslitelné! Naopak, Česká republika, ač sama nemá, velmi ráda daruje jiným, jen aby se zalíbila.
V neposlední řadě nesmíme přehlédnout, že slovenská ekonomika byla již před rokem 2009 na takové úrovni, že Slovákům umožnila přijmout euro. A mnozí Češi, kteří se na naše bývalé bratry s pohrdavým úšklebkem dívali směrem dolů, dnes zdvihají hlavy a s otevřenými ústy čekají, v čem nás Slovensko přetrumfne nyní.
Další zajímavé články:
Žalobníček žaloval, český politik se narovnal?
Gulagy v Evropské únii
Feministky popírají ženství!
