Sir Nicholas Winton vs. Jásir Arafat

Zachránce šesti set šedesáti devíti převážně židovských dětí se dnes dožívá úžasných 105 let. Člověk, který dokázal něco, pro druhé naprosto nemyslitelné. Ve své skromnosti mlčel a svět o jeho obrovském lidském díle nevěděl a oslavoval kontroverzního Schindlera. Zatím, co se Nobelův výbor zpronevěřil svému poslání a ocenil Nobelovou cenou míru teroristu, který se celý život snažil vymazat židovský stát z mapy světa.

Svět se stal v roce 1994 opět o něco zkorumpovanějším, když zbývající polovina Nobelova výboru, po odstoupení poloviny členů, kteří odmítli Jásira Arafata coby mírotvůrce, přiřkla ocenění zlu. Po letech se Nobelova cena stala už jen ubohou fraškou, když ji získal Barack Obama a jako vrchol trapnosti Evropská únie. Kdoví, jak se na mírotvůrce Obamu dívají v Afghánistánu, Iráku nebo v Libyi? A jak na EU na Ukrajině?

Naproti tomu výbor ani jednou nereflektoval na navržení Sira Nicholase Wintona. Byl nominován dokonce již třikrát. V roce 2008, 2011 a 2013. Člověk, kterému skládají hold desetitisíce lidí po celém světě. Člověk, jehož hrdinství inspirovalo i řadu dětí a studentů v České republice, aby se stali tvůrci a spolutvůrci mnoha programů a akcí k uctění jeho neuvěřitelné anabáze. A to je co říci v dnešní době.

Jak můžou demokratické země proklamovat konání dobra, když postaví na piedestal člověka snažícího se o vyhlazení národa, proti obyčejnému muži, jenž zachránil to nejcennější, co člověk může mít – 669 dětí?