Tak se nám opět zviditelnil jeden z nedoceněných oceněných. Možná tím sám národu i prezidentovi napověděl, že jeho tvorba ještě nedosáhla takových výšin, aby upozornila svět na Českou republiku a zasloužila si patřičné pozornosti. Nebo prostě na víc nemá.
Je tristní, že zrovna režisér díla České století, pojednávajícím o přelomových dějinných událostech českého národa a jeho cestě k novodobé státnosti, patřičně vyjádřil svůj osobní vztah k historicky nejdůležitějšímu dni republiky. Poněvadž je při této slavnostní příležitosti přítomna řada zahraničních hostů, byl vlastně Robert Sedláček oceněn za povědomí o českém státu v přímém přenosu. Hezké povědomí.
Puberťáci se podobným způsobem vymezují proti autoritám. Burani prostě a jednoduše neví, co se sluší a patří. A pak tady máme ještě jednu skupinu nechápavců, která, pokud nedovede rozluštit, co se po nich na pozvánce žádá, opravdu zaslouží zvláštní ocenění.
V záři fleecové mikiny se poněkud méně, než si historie žádá, upozorňovalo, že vodopád kamarádských ocenění rozjel ve velkém stylu již poslední prezident socialistického Československa, Václav Havel. Tak to pokračuje dál, takže kritizovat každého dalšího prezidenta v řadě je víceméně zbytečné.
Ale jak známe naše politiky, třeba se brzy objeví nějaký horlivec, který bude potřebovat zviditelnit stejně trapně jako režisér Sedláček a navrhne změnu zákona či dokonce ústavy, aby toto právo bylo prezidentu odebráno. Nebo aby byl, jako nesvéprávná osoba, sledován nejchytřejšími z nejchytřejších – poslanci.
Zapomeňme na laciné výkřiky, kdo o kom natočil film nebo mu dělal kampaň. Ale přece jen, kdybychom měli pominout rčení, že jedna vlaštovka jaro nedělá, kdo se ve světě více zasloužil o povědomí o České republice? Robert Sedláček Českým stoletím nebo například tvůrci filmu Alois Nebel? Anebo – kdo více, z kritizovaných oceněných, reprezentuje svoji tvorbou Českou republiku ve světě, Lucie Bílá nebo Robert Sedláček?
Všechno je pouze o subjektivních dojmech. Co se líbí jednomu, příčí se druhému. Gesto režiséra Němce, který „dočasně“ vrátil státní vyznamenání, může být rovněž chápáno jako laciné, protože se cítí uražen stát v jedné lajně s Filipem Renčem a Robertem Sedláčkem. Přece ON je NĚKDO. A právě to je laciné.
Nicméně fleecová mikina zůstává nepřekonána. Možná by bylo pro Roberta Sedláčka spravedlivějším zviditelněním, kdyby bylo při předávání vyznamenání oznámeno, že nebyl vpuštěn z důvodu nevhodného oblečení. Jsou akce mnohem menšího významu, kde se to praktikuje běžně.
Nabízím k přečtení i další články:
Kalousek je na nervy
Tragikomické problémy Událostí České televize
Pomatená Amerika
