Jak se nahlížení na svět stává v pokřiveném systému vnuceného uvažování stále pomatenějším, uzurpují si údajně rozvinuté státy právo vychovávat děti podle svého – tedy špatně.
Systém, který již dávno není demokracií, stále více svazuje svobodu člověka. Ačkoliv si to lidé zaslepení strašákem komunismu neuvědomují, začínají být v řadě směrů omezováni již více než za onoho strašidelného režimu. Což pomalu, ale jistě začínají tvrdit i někteří bývalí disidenti. Současný režim je však mnohem propracovanější, takže omezování svobod probíhá pod různými záminkami (ať žije terorismus!), aby lidu nedocházelo, že se opět dostává do mnohem horší diktatury, než která zde byla.
V onom zrůdném komunistickém režimu se nejen učilo, ale stále opakovalo, že rodina je základem státu. Ani tehdy, ani dnes nejsou rodiče rozhodně a nekompromisně a hlavně rychle a přísně trestáni za týrání dětí, i když se o tom mluví snad na každém rohu. Ostatně jako všechno v našem soudnictví – co vleče, neuteče. Naopak mladým kriminálníkům změnili pasťáky na ubytovny hotelového typu a trockistka Šabatová, dcera stalinisty hrubého zrna (a to už dnes nikomu nevadí, že takoví lidé rozhodují o osudech rodin, přestože se v jednom kuse trapně straší komunismem) vymýšlí jednu příšernost za druhou, až by si člověk mohl myslet, že je úřad ombudsmana pobočkou Bohnic.
Takže malí kriminálníci nesmí mít na oknech mříže, mají právo na vycházky. Jejich pokračující trestná činnost na, Šabatovou tolik vynucovaných, vycházkách není vůbec brána v potaz. Na prvním místě je svoboda! Politická korektnost, pravým jménem politická zhovadilost, odmítá přijmout podstatu věci, že výchovný ústav je pro mládež prostě jen lehčí obdobou kriminálu. Ta děcka se tam nedostala proto, že propadají ve škole nebo že mluví sprostě, ale protože jsou to zloději, násilníci a někdy dokonce i vrazi.
S mnohem zrůdnější metodou přichází stát, který si usmyslel, že bude děti nutit k lásce u rozvedených rodičů. A to takovým způsobem, že odebere dítě jednomu z rodičů, umístí je do dětského domova, a bude je nutit, aby začalo milovat rodiče druhého! Přitom si stát vynutí zákaz styku s rodičem, který měl doposud dítě ve výchově. A české soudy tuto zhovadilost odklepnou. Proč se vlastně kritizují procesy z 50. let? O co menší je tento hnus takzvané spravedlnosti 21. století? Přestože je ubohost rodičů, kteří proti sobě štvou vlastní děti, na denním pořádku, to, co zde předvádí stát je již určitý způsob inkvizice a především diktatura státu. A nejedná se pouze o jeden jediný medializovaný případ. Takto rodičům vyhrožují už i soudy nejnižší instance!
To už ani nemluvíme o inkvizici, když se stát dozví, že otec myje dceru nebo dítě spí s rodiči v posteli, nedejbože, aby se s dětmi rodiče koupali. Vynikajícím způsobem tuto zrůdnost ukazuje dánsko – švédský snímek Hon (Jagten), o osudu rozvedeného muže a jedné malé lži.
CHCEME STÁT, KTERÝ ODEBÍRÁ DĚTI NA NUCENOU PŘEVÝCHOVU K LÁSCE?! NĚCO PODOBNÉHO TADY UŽ ZA SOUDRUHA HITLERA BYLO!
