Polské jedy v potravinách, laxnost politiků, EU mlčí

V posledních letech se Poláci mermomocí snaží dostát své nelichotivé pověsti kšeftařů, kterou najdeme i ve světové literatuře. Jak je vidět, díky Evropské únii, občas parodii na rozum, a chybějícím restrikcím, se jim to v současnosti daří především v potravinářské výrobě.

Není to samozřejmě zdaleka poprvé, kdy vznešené myšlenky celoevropské spolupráce sklouzávají na úroveň tržnice se šmejdy. Státy, které se původně rozhodly vytvořit jednotný trh a čelit tak lépe celosvětové konkurenci, se nyní s úspěchem snaží prodávat zmetky a potravinářský hnůj do zemí, s kterými jsou prý na jedné lodi. A všechno to diriguje s důležitostí pomatence Evropská únie.

Poláci sebe nikdy upřímně za spolubratry naše nepovažují, a byl-li čas, kdežto Slovanstvo u nich v módě bylo, přece nikdy nevešlo do krve; přišla bouře a Poláci přestali býti Slované a začali být zase jen Poláky. (zdroj: Slované v revoluci vídeňské)

Když se před pár měsíci v Polsku proláklo, že výrobci používají při výrobě potravin technickou sůl, vyšlo najevo, jak je legislativa EU naprosto neúčinná. Snad bychom se tuto skutečnost vůbec nedozvěděli, kdyby těmito jedy Poláci neživili i vlastní národ. Samozřejmě, že nějaký systém rychlého varování pro Poláky vůbec neexistoval a dodnes neexistuje.

RASFF, systém rychlého varování, je vzájemně propojenou sítí, která spojuje členské země Evropské unie (EU) s Evropskou komisí (EK) a Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA). Hlavním cílem tohoto systému je zabránit ohrožení spotřebitele nebezpečnými potravinami nebo (zprostředkovaně) krmivy. Funguje na základě Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 178/2002 a Nařízení komise EU č. 16/2011.

Na polském přístupu ke společnému trhu můžeme jednoduše vysledovat, že veškerá nařízení Evropské únie jsou k ničemu. DESET LET!!! používali polští výrobci posypovou sůl a dodnes nevíme kteří. A Únie ani nešpitne.

EU zakazuje svými nařízeními České republice, pod hrozbou sankcí, zamezit dovozu potravin z Polska. Tak chrání podvodné kšefty Evropská únie a zdraví občanů ji vůbec nezajímá. Čeští politici se samozřejmě, jako vždy, podvolí.

A tak se jen dozvídáme, že kysané zelí z Polska obsahovalo zakázanou kyselinu mravenčí, což je konzervant krmiv pro hospodářská zvířata. Polské okurky rovněž. Pak zase slyšíme o závadné vaječné moučce z Polska, kde se potvrdila přítomnost bakterií Salmonella. Dále kukuřičné křupky obsahující lepek, opět z Polska. Nehygienicky zpracovaná kuřata, mražená pouze vodou, zase z Polska (jen v roce 2011 to bylo 80.000 tun polské drůbeže). Tuny kuřecího masa z Polska k nám putují jako křehčené, tj. napumpované slanou vodou. Jde o veřejně probíhající podvodné okrádání spotřebitele, které nemá z kulinářského hlediska žádné opodstatnění! Ale výrobce prodá vodu za cenu drůbeže. A Evropská únie stále mlčí.

Pokud by ovšem občané sebe navzájem začali vyzývat k bojkotu polských potravin, Evropská únie včetně českých politiků by byla v mžiku na nohou a hrozila by snad i trestem smrti pro omezení svobodného trhu, který díky EU není vůbec svobodný.

A tak, když se podíváme na seznam závadných nebo nebezpečných výrobků, okamžitě zjistíme, že partnerství je v Evropské únii zcela prázdný, nefungující pojem. Opravdu můžeme jen zhnuseně zírat, že široká paleta závadných výrobků je určena pro děti. Nikoliv z Číny, ale od výrobců z Evropské únie! Jako popelnice Evropy je již Česká republika dostatečně známá. Od klasického odpadu po ten v potravinářských regálech.

Úžasná je vždy reakce českého ministerstva zdravotnictví nebo Úřadu Hlavního hygienika ČR, že těch nebezpečných látek zase není tak mnoho, aby lidem uškodily. Tak proč potom všechna ta hysterie? Když spolkneme 100x nějakou nezávadně závadnou látku, tak se podle „odborníků“ máme výborně. Koho vlastně chrání naše úřady?

Nabízím další články k přečtení:

Vyměnili jsme Sovětský svaz za Evropskou únii

Boha a seznam církevních restitucí nikdo neviděl

Češi snědí cokoliv, jen když je to ve slevě