Hamletovská otázka položená lidstvu snad na nejpříhodnějším místě.
Vycházíme-li z lidského vývoje, není člověk, coby živočich, předurčen
párovému životu. To přinesl až následný vývoj, ochrana a péče o potomky
a později především náboženská dogmata. Jak to tak vypadá, asi člověku
v hlavě něco o volném výběru zůstalo.
archiv autora
Ve své podstatě je vlastně nevěra nelogicky logická. I kdyby se nakrásně poznal ideální pár, žil ideálním způsobem rovnocenných partnerů, kde jeden podporuje celoživotně růst toho druhého, nástrahy života jsou veliké a nevyzpytatelné. Je možné, že právě člověk žijící ve zmíněném ideálu zatouží po zemité prostotě ducha i těla jedince, který mu vstoupí do života. A může to pro jeho blízké, ba pro celý svět vypadat jakkoliv nepochopitelné, a mnohdy zcela destruktivní z pohledu doposud sdílených hodnot, stává se to.
Důvodů k nevěře je asi bezpočet. Jsou mezi námi lidé, kteří myslí při výběru druha - družky pořád blíže k oné prapůvodní živočišné podstatě: Tu samičku nebo toho samce musím! za každou cenu mít. Je pak zbytečné nad nimi lámat hůl. Jediné, co můžeme udělat, je smířit se s tím. Tihle už jiní nebudou. Jejich sliby a naše naděje jsou jen pošetilá přání.
Lidem se však mohou přihodit i taková spíše zaškobrtnutí než opravdové nevěry. A to především na oslavách, setkáních, vícedenních pracovních školeních a podobně. Jde většinou o chvilková poblouznění mysli, často navíc pod vlivem alkoholu, jež ve většině případů končí nejpozději ráno s trapnými pocity studu. A pak se snaží ve většině případů, asi především ženy, co nejrychleji zapomenout. Na manželství nemají, pokud jsou páchány v rozumné míře a dle pořekadla „co oči nevidí, to srdce nebolí“, takřka žádný dopad.
Jsem však názoru, že zmíněné „úlety“ vypovídají spíše, jak si taková osoba váží především sama sebe, je-li těchto krátkodobých výpadků rozumu schopna opakovaně. Z chvilkových vybočení se může stát i zvyk, jenž jde málokdy odnaučit. A například ženy se stávají v daném ohledu veřejně známými jako lehce získatelná kořist, známých přirovnání naleznete i ve svém slovníku zcela jistě bezpočet, a muži jsou nazýváni lovci nebo pejorativně děvkaři. Tento druh nevěry se dá víceméně označit za ubohý, jak se již zmiňuji výše, především vůči samotnému egu člověka.
Jiný druh nevěry vzniká, je-li manžel zamilován do piva či podnikání nebo naopak manželka ztratí zájem o intimní život. Podobné nevěry nastávají rovněž v konfliktním prostředí, plném násilí či ústrků a ponižování. Jde pak spíše o útěk do náruče, která poskytuje nejdůležitější atributy lásky chybějící v manželství, tedy něhu a pochopení. Řekl bych, že v těchto případech je nevěra pochopitelná až omluvitelná.
Ta „pravá“ nevěra je však dlouhodobá a citově hluboce prožívaná. Vzniká pomalu, s rozvahou, kdy první měsíce nebo dokonce i léta ani jeden z těch dvou o něco, byť jen vzdáleně podobného, neusiluje. Nevěra tohoto druhu vůbec nemusí mít, a často taky nemá, původ v neutěšené situaci v manželství. Ale přece jen – něco tam vždycky chybí. Může jít po mnoha letech o stereotyp, kdy manželství funguje jako dobře ošetřovaný stroj ve vyjetých kolejích, ale už nic nepřináší. Žádná vzrušení, nevšední zážitky, kytici růží jen tak, proto, že jsi….
Takové nevěry se můžou stát právě tím zázrakem, jenž většina z nás hledá celý život. Oba v této dvojici jsou si milujícím a chápajícím protějškem, kterému můžeme sdělit snad úplně všechno. Kteří dokážou být k sobě něžní a pozorní – ach, jak nebetyčný rozdíl v porovnání s manželskou „odbytou“ povinností. Tyto vztahy se můžou stát druhým, plnohodnotným životem milenců. Snad nejkrásnějším může být zmíněný citový vztah pro páry blížící se věkem padesátce. Nikoliv pro vědomí, že jde o poslední vzplanutí, ale proto, že se jedná o lásku vyplývající z rozumu a zkušeností celých těch let života i manželství. Kdy si oba partneři - milenci váží i nejmenší maličkosti z daného vztahu a co je podstatné – potřeba sexu se mění v milování srdcem i tělem. Nic krásnějšího v lidské historii neexistuje!
Všechno se však hroutí, pokud si milenecký pár začne namlouvat, že rozvod a následná svatba jejich lásku jen umocní. Je to tragický a přece se opakující omyl! Zničí život sobě a i byť jen zdánlivé štěstí svým rodinám a dlouholetým partnerům. A málokdy můžou po letech říci, že všechny ty oběti opravdu stály za to.
Takže otázka z titulku Nevěrní – být či nebýt?, je pro každého jedince či dvojici rozdílná asi jako otisky prstů. Rozdílné jsou i jejich osudy. Ale když to mezi mužem a ženou zajiskří a uvidíme v očích něhu, kterou jsme ještě nepoznali, lásku a nekonečný vesmír….
napsáno pro: www.maja11.estranky.cz
