Kulturní „svědomí“ národa chce vychovávat lid

Co chvíli se zde objeví petice, prohlášení, protestní akce takzvané kulturní fronty, která si po roce 1989 přivlastnila patent na rozum a dnes si myslí, že je to opravňuje lidi poučovat, kdo je pro ně vhodný a kdo nikoliv.

Až na výjimky se tito angažovaní vůdci a záchranáři jediné správné linie a nemorální morálky nechali slyšet naposled při prezidentských volbách. Jako správní herci polovinou tváře plivali, druhou pěli andělské ódy. Hrdinové, jaké by v českých zemích pohledal. Nebo jen podlézavá a falešná chátra?

V mnoha případech zcela určitě pěkně pokrytecká partička, která používá všemožné gumy a zmizíky, aby se zapomnělo, jak podlézali komunistickému režimu, jen aby nepřišli o možnost hrát nebo zpívat. Stejně jako politici spoléhají na velmi krátkou paměť národa. Přitom sami velmi hlasitě připomínají minulost druhých.

Dnes hrdinně kritizují, před lety podepisovali a mlčeli. Hrdinové na klíček! Opravdu ti praví, kteří dnes ukazují prstem a říkají fuj, aniž by jim docházelo, že to fuj jsou v mnoha případech oni sami. Nesnáší komunisty, ale překrucují historii možná hůře než jimi popisovaná strašidla. A jak hulákali v listopadu NEJSME JAKO ONI! Ano, nejste. Už začínáte být, i s našimi politiky, ještě horší!

Jen si připomeňme, jak se v historii České republiky kulturní fronta ve své většině vždy „hrdinně“ stavěla proti tyranovi. Je zázrak, že se zlatá kaplička českého národa, v jejíchž zdech je z darů vložena tvrdá práce i těch nejchudších z chudých, studem a hrůzou ještě nezřítila za ta léta, co zde takzvaná kulturní fronta vítala jednoho tyrana za druhým.
Naši umělci připomínají chyby kdekoho, jen ty své zamlčují. Již v roce 1942 v Národním divadle vyjádřili věrnost Říši a vůdci Adolfu Hitlerovi stvrzenou hajlováním. Pouhých šest let poté, po únoru 1948 vyjadřují podporu a věrnost novému vůdci Klementu Gottwaldovi a KSČ. A někteří z dnešních revolucionářů si ještě velmi dobře pamatují Antichartu a její masovou podporu kulturní frontou v roce 1977.

Polistopadoví historici se snažili, seč mohli, aby národ přesvědčili, že ve všech dějinných etapách byli umělci zneužiti a donuceni. Že byli vydíráni! Dobře, třeba je to pravda. Ale jak je tedy možné, že ti, kteří sami pod nátlakem podepsali, dnes kritizují ty, kteří možná pod nátlakem podepsali taktéž, i když třeba u StB? Jak je možné, že udavači z kulturní fronty jsou očištěni a druzí nikoliv? Není to opět jako za nacismu a později za komunismu, že jedni a ti samí ukazují prstem na druhé, aby nebylo vidět, co prováděli sami? Václav Vydra se nechal nedávno slyšet, že pro Antichartu byly pouze zneužity prezenční listiny z obyčejné schůze v Národním divadle. Ale poněkud pozapomněl, že Antichartu podepsalo přibližně 7.000 umělců a pracovníků v kultuře a ti všichni by se jaksi do divadla nevlezli. Takže i tato snaha o očištění vychází naprázdno.

Byli však i tací, kteří Antichartu nepodepsali. Třeba Vladimír Mišík. Což jen dokazuje, i kdyby to byl jeden jediný člověk, což nebyl, že postavit se proti možné bylo. Ovšem, když chtěl, že ano. To však pražská kavárna nevzpomíná, oproti oslavám Mišíkova hrdinství, kdy odmítl převzít vyznamenání od prezidenta Zemana. Bodejť, kdyby oslavovali jeho postoj z roku 1977, museli by pak vysvětlovat svoje křivé postoje.
Ještě méně bylo těch, kteří se po roce 1989 za svůj podpis omluvili. Třeba jako Zdeněk Svěrák. Ovšem ten dnes již pookřál a za podpisy kritizuje druhé. A právě takoví nám o morálce kážou. Je stále mnoho jedinců mezi námi, kteří byli plamenomety socialismu a dnes udatně brání demokracii.

Naše angažovaná kulturní fronta je tak zaujatá záchranou demokracie, tedy momentálně třeba odstraněním Babiše, který údajně podepsal ať už ze strachu, z donucení nebo vědomě, ale v úplně stejném postavení jako mnozí z těch, kteří teď vyřvávají jeho jméno a plivou při tom na zem.
Velmi zajímavé ovšem je, že našim umělcům zcela uniká, že například nařízení Evropské únie, takzvané GDPR, ohrožuje demokracii nepoměrně více než údajný estébák Babiš. Že GDPR ve svém nejtvrdším znění zatrhne satiru, kterou se nepodařilo zničit ani těm ďábelským komunistům. Co jsou to tedy za ochránci demokracie, kteří hulákají tak hlasitě, ale na špatném hrobě???
Proč ani po devětadvaceti letech vůbec nikoho nenapadlo udělat za chybami z minulosti tlustou čáru a pořád se jen udáváme a podrážíme navzájem?!