Křesťanské Vánoce, žijte střídmě, na naše miliardy nehleďte!

Především katolická církev v těchto svátečních adventních dnech nabádá lid ku pomoci bližním. Celoročně je pak nabádá k střídmosti a nelpění na světském majetku. V takovém světle pak působí církevní restituce naprosto přesně podle pořekadla: „Kážou vodu a pijí víno.“ Jediní baptisté odmítli přijmout restituční náhrady řka, že jim nebyla způsobena taková škoda. Jak poté vnímat v kontextu s Písmem hrabivost církví, které před rokem 1989 neexistovaly? A není to vlastně úplatek katolíků těm menším?

Co bylo ukradeno, musí být vráceno. Věta znící věru spravedlivě. Navíc v dnešní době pokrytecké politické korektnosti, kdy se kdekdo omlouvá za kdeco, ale přitom napravuje křivdy pouze politicky zajímavé. Je nezpochybnitelné, že komunistický režim řadu majetků církve zabral. Ovšem politické restituční řešení je v mnohém neprůhledné, bylo podezřele uspěchané a je otázkou, zda ve výsledku církvi pomůže pár stříbrných za cenu zpronevěření se učení Krista a kázání současného papeže Františka. A inflační dodatek je výsměch spravedlnosti vůči všem ostatním restituentům. Pokud by se církev vzdala inflačního dodatku, muselo by to být chápáno jako dostatečná sebereflexe. Nyní, ve své podstatě, Česká národní banka umělým zvýšením inflace podkuřuje církvím.

Co bylo ukradeno, musí být vráceno. Věta, která by se z historického hlediska mohla stát především pro katolickou církev dvousečnou zbraní. Zcela určitě by se takzvané církevní majetky smrskly o tisíce hektarů a stovky nemovitostí, kdybychom se například vrátili do doby pobělohorské a násilné rekatolizaci v českých zemích, kde si církev pořádně namastila kapsu díky jezuitskému našeptávači Ferdinanda Štýrského, jistému Lamormainovi.

A co třeba doba čarodějnických procesů, kdy katolická církev, věčně lačná po majetku, obvinila z čarodějnictví řadu movitých občanů? Přesto, že se dodnes pokrytecky skrývá za tvrzení, že čarodějnické procesy soudila moc světská a všechny majetky propadaly údajně státu. Přesto měla katolická církev v sobě tolik zvrhlosti, že Kryštofu Aloisi Lautnerovi (katolický duchovní upálen v losinských inkvizičních procesech – pozn. aut.) v Šumperku v roce 2000 odhalila pamětní desku. Je to úplně stejný akt, jako kdyby komunisté odhalili pomník Miladě Horákové.

Druhá církevní restituce v dějinách české země

Je docela možné, že řada občanů České republiky neví, že církevní restituce v českých zemích nejsou žádnou novinkou. Restituční edikt vydal Ferdinand II. Štýrský 6. března 1629. Tímto ediktem zrušil augšpurský mír z roku 1555, kdy došlo k sekularizaci církevního (rozuměj katolického) majetku protestantskými knížaty a vrátil tak majetky opět katolické církvi. Takže stejně jako dnes úlitba světské moci katolíkům.

Ovšem na druhou stranu je na čase začít ctít v České republice zákon. Pokud je ČSSD
přesvědčena, že jsou v církevních restitucích nezákonnosti, ať požádá soud o přezkum, popřípadě vyvolá soudní spor. V opačném případě ať věc odloží ad acta.
Naprostým nesmyslem hlupkavých politiků je žádat po církvi, aby uvedla, jak s majetkem naloží. Nejen, že jsou taková případná prohlášení v Česku k ničemu, ale především se jedná o naprostý a dovolím si tvrdit - bláznivý - nesmysl. Jestliže je někomu něco vráceno, je státu prd po tom, co si s vlastním majetkem udělá. Pokud ne, vraťme se před rok 1989. Veselé Vánoce!