Je pozoruhodné, jak rychle si dovedou studenti, média, ale především politici přizpůsobit vnímání demokratických principů. Je pozoruhodné, že média, která by podle očekávání měla být hlídacím psem demokracie, trpí náhlou ztrátou paměti. Je neuvěřitelné, jaké, někdy až fantasmagorické, scénáře vytvářejí všemožní rádoby odborníci, aniž by padlo jakékoliv rozhodující slovo původce kauzy.
Jestliže je prezident zplnomocněn Ústavou ČR jmenovat a odvolávat profesory svým souhlasem, tedy podpisem, musí být ze zákona rovněž jeho právem tento podpis nepřipojit. Mnozí dnes poukazují, že zákon vůbec nepředpokládá nesouhlas prezidenta. Všichni oponenti však velmi rychle zapomínají, že co zákon nezakazuje, to je možné učiniti. V opačném případě se jedná, bez jakýchkoliv následných debat, o nesmyslný zákon, což vlastně současná hysterie potvrzuje. Pokud na základě svého vlastního rozhodnutí prezident nemůže odmítnout podepsat jmenování, musel by mu to zákon přikazovat, ale pak je ten podpis zbytečný. A jde-li pouze o kosmetický doplněk slavnostního aktu, tak proč tolik povyku kolem?
Člověk se nestačí divit, kolik zášti, urážek, neskutečných výplodů fantazie o dopadech prezidentova jednání vzniklo díky svobodnému rozhodnutí jediného člověka. Znovu je zapotřebí důrazně připomenout, že zákon podpis jmenování nenařizuje a také neuvádí podmínky, kdy podepsat musí a kdy nikoliv. Pokud se tedy kdokoliv v této kauze ohání právy a zákony, měl by si nejprve uvědomit, že prezident nejednal v nesouladu se zákonem, pouze v rozporu s ustálenými zvyky.
V České republice však v desítkách případů již tři roky vládne oligarchie v rozporu s ustálenými zvyky. Možná proto tolik humbuku kolem jediného podpisu, aby se lépe zamaskovala zmetkovitá práce mnohem hrubšího kalibru.
Zneuznaný ješita kníže si namazal dobrovolně máslo na hlavu, když kritizujíc ostatní za poznámky o možné nacistické minulosti svého tchána, přirovnal jednání prezidenta republiky k chování nacistických protektorů či samotného předchůdce Gottwalda. Takže se dobrovolně ubohostí svých výroků zařadil mezi ty, jež sám kritizuje. Samozřejmě, že nohsled svého šéfa Kalousek a TOP 09 jako jeden muž nezůstává pozadu.
Následují hysterické výkřiky o potlačování akademických svobod věštící dobu temna, politici se třesou o svoji důležitost, takže masírují přes média národ varováním před prezidentským systémem. Republika řeší jediný podpis s takovým zápalem, s jakým od roku 1989 nikdy!!! neřešila podpisy pod zvacím dopisem sovětských vojsk a studenti se samozřejmě šikují, jak trefně poznamenala hlava státu, po desítkách, a okamžitě sepisují, co se v České republice sepisuje, s prominutím, při každém uprdnutí, petice, aby odsoudili svobodu rozhodnutí jednotlivce pro tu jejich, spravedlivější svobodu.
Nad vším tím humbukem se nese stále dokola opakované tvrzení, že profesorovy politické názory (mimo jiné) nesmí být překážkou pro jeho profesionální růst. Není to však ani půl roku, co probíhaly rovněž studentské demonstrace proti komunistické krajské radní Vítězslavě Baborové právě pro její politické názory.
Takže to je ta opěvovaná a studenty hrdě chráněná ryzí demokracie, kdy jednou pro své politické přesvědčení nesmí občan zastávat odpovědné místo týkající se školství, a podruhé občanu nesmí být bráněno pracovat ve školství navzdory jeho politickým názorům?
Toto je ta ryzí česká demokracie, kterou si každých pár týdnů upravíme podle svých potřeb? Proč se pak divíme, že v našem soudnictví, ale i v politice platí právo a spravedlnost pro každého jinak, když za tuto dvojakost vyrážíme do ulic? Nezískávají tímto studentské protesty punc farizejství oproti podzimu 1989?
Co dělali novináři, že si nevzpomněli na protimluv studentských protestů? Měla by to být právě jejich práce upozorňovat na rozpory v požadavcích. Ale možná, že táhnout s davem je pro ně jednodušší. A tak stejně jako v těchto dnech novináři „nestranně“ národu vytvořili Martina Jánošíka Putnu, tak před půl rokem dokázali pro totéž dovést člověka k psychickému zhroucení.
Paradoxně Vítězslava Baborová a Martin C. Putna jsou v jednom naprosto stejní – oba si stojí za svými politickými názory!
Takže, pane prezidente, je to s Vámi jako s těmi mravenečky za socialismu: Lézt můžete, ale vyskakovat nikoliv. Jak pokřivené může být zvolání: „Ať žije demokracie!“
Nabízím k přečtení další články:
Česká republika – právní stát podle soudců a politiků
Po volbách bude ráj zleva i zprava
Kde jsou ty úspory, Jaromíre Drábku?
