Jak jsme natáčeli videoklip

Rocková skupina STRAM oslavila dvacet let své existence převážně na regionálních pódiích. Po dlouhé osmileté přestávce vydala CD Tajemství, a tak si chlapi řekli, že by mohli zkusit natočit ještě nějaký videoklip. Nikoliv záběry ze zábav nebo koncertů, ale něco víc. Prostě klip s nějakým dějem.

foto Mikumi+autor

Kapela se rozhodla pro živou skladbu v rytmu rock n´rollu s humorným valašským textem a titulem Pod Čerňanskú Kyčerú. STRAM se chystal vstoupit na neprobádanou půdu, a i když alespoň u kamery měl stát člověk s profesionálními zkušenostmi práce pro komerční televize, nakonec bylo všechno jinak.

Když se hudebníci rozhodli vložit osud do rukou scénáristy, který v životě scénář nenapsal, mohlo to někomu připadat jako rozhodnutí z učebnice Jak si zničit kariéru. Nicméně scénář vznikl a nastalo jeho grilování. Pánové jej pěkně rozebrali, a poněvadž to byl začátek spolupráce, velmi slušně a nenásilně přednášeli vlastní představy. Ale s jídlem rostla chuť, diskuse se občas měnila v dohadování a scénář i jeho děj metali doslova kozelce. Nakonec se, až na pár výjimek, téměř vrátil k původní verzi.

 Aby toho na nescénáristu nebylo málo, rozhodla se kapela STRAM, že z něj udělá režiséra, kterým také v životě nebyl. Samotný scénář, kterému samozřejmě vévodí humorná podstata, v sobě skrývá i významnější sdělení. Například, že dříve se sousedé lidsky dohodli, zatímco dnes se soudí kvůli hromádce napadaného listí přes plot. Že mnohdy kupujeme umělé zmetky a zapomínáme na staletí prověřené postupy. Že v lese stále častěji objevujeme smetiště místo hub…

Všechny tyto domluvy a dohady probíhaly přes emaily. Byly to desítky emailů denně, celkově snad tisíce. První schůzka nad scénářem znamenala soupis všech věcí, lidí, scén, co všechno se musí zajistit. Domluvit garderobu, kdo co sežene, návrhy obsazení rolí, návrhy exteriérů, interiérů…

Byly to úžasné chvíle, kdy se od stolu rozhodlo, kdo bude hrát tu či onu roli, pak někdo, kdo znal dotyčného nejlépe, zvedl telefon, řekl, o co jde, a bylo hotovo. Ten systém opravdu fungoval. Přes telefony jsme získali souhlas pro řadu natáčecích míst, nezvyklá zařízení, apod. Mobilní telefon je úžasná věc a ti lidé na druhém konci družice byli v těch okamžicích ještě lepší. Samozřejmě, že byly případy, kdy lidé odmítli. Nejúžasnější byli ti, kteří s ohromným nadšením týden tvrdili, že jsou nabeton rozhodnutí a hodinu před natáčením jim „do toho něco vlezlo“.

Realizační tým začal pátrat po exteriérech. Například hledal v nádherném valašském zákoutí na Janovských pasekách stádo krav. Stádo tady bylo, ale koňské. Krávy byly na jiné pastvině. Ale na kolibě zrovna probíhal den lidových řemesel, takže tým alespoň našel kouzelnou babičku a baču. Bylo to úžasné, až k neuvěření. Babička si přečetla část scénáře, co měla hrát, a když jsme si vyposlechli vyprávění o jejím cestování světem, prohlédli si fotoalba s obšírným výkladem, kde všude účinkovala, nechali si vysvětlit, jak těžké je vyrobit překrásné valašské kroje, tak jsme získali souhlas k jedné z hlavních rolí ve scéně.

 To s bačou to byla úplně jiná řeč. Stačilo si před babičkou postěžovat, že potřebujeme do záběru baču, bez řečí vyšla před kolibu a zahulákala: „Juro, poď sem. Ogaři ťa potřebujú do filmu.“ A bylo vymalované. Ona kouzelná babička se v civilu s ničím nějak moc nepárá.

Nebo to koktání a různé nepřímé vyjadřování, jak holkám vysvětlit, že pradleny by měly mít trochu víc odhalené dekolty a jedna fanynka by měla z domu vyběhnout dokonce oblečená jen napůl. Tak ti, kdo se nejvíc styděli, byli chlapi. Holky si to přečetly, pokrčily rameny, odkývaly to a nebylo co řešit.

Samozřejmě přišly i krize. Když vznikl technický scénář, někteří v kapele dostali strach, že záběry s délkou 1,5 vteřiny, nikdo nebude moct pořádně vnímat. A tak nastalo velké přebíjení pomocí klipů z internetu, kde jedni dokazovali to, druzí ono. Nakonec vše vyřešila teprve praxe, kdy se ukázalo, že dvouvteřinový záběr ve videoklipu je skoro celovečerní film.

Točit videoklip jako naprostí amatéři s naprostými amatéry byl opravdu zážitek na celý život. Jediné, co realizační tým omezovalo, byl přicházející podzim a někteří „neherci“, kteří zrušili dohodu na poslední chvíli. Ale jinak, oproti profesionálům byli všichni naprosto svobodní. Nezávislí na rozpočtu, protože žádný neexistoval, v exteriérech omezováni jen počasím, které nás neomezilo, prostě byly to přes všechny útrapy moc hezké chvíle. Naprosto úžasní byli fanoušci i náhodní kolemjdoucí, kteří se zapojili do natáčení. No, a výsledek můžete vidět ZDE.

Čtěte i další články:

STRAM – Jak slaví dvacetiny regionální kapela

Sportovec Josef Vaněk – báječné Valašisko

Josef Sousedík – zapomenutý vynálezce a vlastenec ze Vsetína