S časovým odstupem 1 600 let od nástupu křesťanů, začíná prosazovat podobnými postupy svůj výklad náboženství Islámský stát. Ať se to někomu líbí nebo ne, řada činů Islámského státu jakoby z oka vypadla staletím řádění křesťanů.
Ač je pro ty, kdo se odvolávají na křesťanské základy Evropy podobenství s Islámským státem určitě neslučitelné, fakta hovoří jinak. Katolická církev, vycházíme-li z jejího vlastního učení, byla dlouhá staletí antikristem křesťanství. Právě pro její historicky mnohá podobenství s konáním Islámského státu, bychom si měli včas uvědomit, jaké nebezpečí spočívá v tmářství a fanatické víře.
Vraždění jinověrců a reformátorů
Islámský stát krutě a bez výjimek popravuje vyznavače jiných náboženství, pokud nedovedou papouškovat texty koránu. Což by se dalo považovat za jejich způsob konverze. Takoví věrozvěsti tady však již byli. Křesťané respektive katolíci, tedy papeženci.
Po přijetí křesťanství římskými císaři a především po zániku říše římské začínají křesťané pronikat do oblastí střední a severní Evropy. Jakmile získají dostatečný vliv a ochranu světské moci, začínají bez milosti vyvražďovat všechny, kdo se z donucení, pod pohrůžkou smrti, neobrátí na křesťanskou víru.
Křesťané, krystalizující posléze v katolickou církev, ve jménu svého dobrotivého boha bez milosti vyvražďovali všechny, kdo se jejich víře postavili na odpor. Vraždili však i ve svých řadách ty, kteří přece jen shledávali takový výklad slova božího za poněkud nevhodný. Vyvražďovali vesnice, ale i celé oblasti, které pak násilně christianizovali. Svoji moc upevňovali smlouvami se světskými vládci. Například jedna z rozhodujících smluv s Chlodvíkem roku 496 ustanovila křesťanskou církev jako nejvyšší duchovní autoritu západu. A mohlo se začít s vyvražďováním kacířů a likvidací konkurenčních náboženství.
Masové vraždy hraničící s genocidou pokračovaly ve jménu křesťanského boha i mnohem později. Vzpomeňme například Albigenskou křížovou výpravu (1203 – 1226), kde ti „dobří“ křesťané vraždili „špatné“ křesťany celých 23 let! A to takovým způsobem, že vyvraždili celá města. Například v městě Béziers to bylo 20 000 lidí. Zde byla založena také inkvizice – úřad na vraždění nepohodlných osob.
Dále například Bartolomějská noc (1572), vyvražďování tisíců hugenotů následně po celé Francii. O křížových výpravách, tzv. svatých válkách, likvidaci Templářských rytířů nebo vyvraždění celých národů v Jižní Americe ani nemluvě. Na oslavu Bartolomějské noci, této masové vraždy, se ve Vatikánu rozezněly zvony, papež Řehoř XIII vydal pamětní medaili, nechal ve Vatikánu zobrazit vraždění hugenotů na nástěnné malbě, která je zde dodnes. Karla IX. odměnil za spolupráci Zlatou růží papežské přízně. Takto se prezentoval všeodpouštějící bůh katolické církve. Jsou opravdu tato historická fakta, narozdíl od velmi podobné politiky Islámského státu, omluvitelná?
Ostatně křížovou výpravou hrozil papež i českým zemím pro učení Jana Husa a jeho příznivců, kteří vykládali slovo boží v pravdě. A pravda se katolické vrchnosti nelíbí dodnes stejně jako Jan Hus. Své si Češi prožili i za Ferdinanda II. při násilné rekatolizaci. Katolická církev byla dlouhá staletí nositelem tmářství, které se tak velmi podobá dnešnímu tažení Islámského státu. Vraždila veškerý pokrok a nové myšlenky, veškeré pokusy o změny v církvi. Za celou existenci církve nebyl definován pojem kacíř, poněvadž to je každý, kdo kritizuje církev, má rozdílné názory a propaguje pokrok. Definice tohoto pojmu by omezila moc církve.
Ničení kulturních památek
V ničení památek si nastupující katolíci v ničem nezadali s dnešním kulturním barbarstvím Islámského státu. Obě náboženství na základě svých pomatených tezí ničily a ničí památky svých rivalů ve víře. V dnešní době mnohdy až trapné politické korektnosti, kdy se z amerických černochů stávají Afroameričani, z cikánů Romové nebo z Eskymáků Inuité, je s podivem, že hanlivé označení našich předků – pohani – zůstává nezměněno. Označení vytvořené křesťany pro všechny, kteří věřili v době předkřesťanské v jiného bohy než jediné a nejsprávnější učení křesťanské.
Proto křesťané ničili všechny sochy a chrámy, na které přišli. Vrcholem křesťanského fanatického barbarství bylo vypálení alexandrijské knihovny v roce 389 n. l. na podnět biskupa Theofila. Knihovna byla největší studnicí antického vědění v oblastech lékařství, astronomie, historie nebo fyziky. Nenávratně zničili aztécké písemné záznamy, inckou kulturu. A přesto jsou mnozí hrdí, že evropská kultura vychází z tmářského katolického učení.
Přestože máme již 1600 let tuto historickou zkušenost, co dokáže fanatické zneužití náboženství, reakce politiků na Islámský stát a jeho stále větší úspěchy jsou více než vlažné. A Islámský stát zatím postupuje v historicky velmi podobných stopách křesťanů.
Je také zapotřebí důrazně připomenout, že Islámský stát je dítětem blízkovýchodní a severoafrické politiky států, které se chlubí křesťanskými základy. Opět silou nutí cizí kultury uznávat jejich vlastní hodnoty postavené na křesťanských základech. Což vlastně není až tak překvapivé…
