Gustav Frištenský – porazí jej teprve „demokracie“?

Ty máš sílu jako Frištenský! Takto zůstal v paměti národa člověk, který udělal pro reprezentaci své vlasti víc než celá olympijská výprava. Jako amatér vybojoval 2.000 zápasů bez jediné prohry a jako profesionál absolvoval dalších osm tisíc zápasů, kdy podlehl jen výjimečně. Tak ho zná svět.

muzeumlitovel.cz

Gustav Frištenský se narodil 11. května 1879 v obci Kamhajek poblíž Kolína. Měl tři bratry a dvě sestry. Bratři později rovněž zápasili. Nejvíce se Gustavovi svými úspěchy blížil bratr František. Původně nastoupil do učení ke kováři, ale po zranění o rozžhavenou podkovu se odmítl vrátit a tak otec rozhodl, že bude řezníkem. Brzy po vyučení se rozhodl odejít do světa na zkušenou. Místo původně zamýšlené Vídně skončil nakonec v Brně.

Zde začal navštěvovat tělocvičnu Sokola Tyrš a atletický klub Hellas. Zcela překvapivě vyhrál klubové závody v řeckořímském zápase a o jeho budoucnosti bylo rozhodnuto. V roce 1900 zvítězil na mezinárodních závodech v Praze ve zvedání činek, zápase a hodu diskem, v roce 1901 se stal mistrem Moravy a 1902 mistrem Rakouska a střední Evropy.

V roce 1903 jej chtěl klub Hellas vyslat na mistrovství Evropy amatérů v řeckořímském zápase, ale sportovci neměli dostatečnou hotovost. Gustav spočítal vlastní úspory a zjistil, že cestu by si zaplatit mohl. Takřka tajně se nechal přihlásit a odjel do Rotterdamu. Zcela neznámý Čech začal vyhrávat jeden zápas za druhým a nakonec porazil i Dána Eggeberga, obhájce titulu, a stal se mistrem Evropy.

Gustav Frištenský prožil značnou část svého života, celých 40 let, v Litovli. Zde si také našel manželku, která byla dcerou prvního sládka litovelského pivovaru. Později přispěl pivovaru na stavbu komína. Brzy se stal profesionálním zápasníkem a sjezdil mnoho států světa. Zápasil na Kavkaze, v Estonsku, opakovaně v Rusku, Turecku, ale i v Argentině a Brazílii. Později jezdil často zápasit i se svým bratrem Františkem do Spojených států. Titul mistra světa dokázal vybojovat i ve svých padesáti letech.

Méně známý je však Gustav Frištenský jako člověk s velkým vlasteneckým cítěním. Mezi jeho přátele patřil například kapelník František Kmoch, houslista Jan Kubelík, kreslíř Ondřej Sekora, ale například i francouzský básník Guillaume Apollinaire nebo sochař Auguste Rodin. Jeho životním přítelem byl básník Petr Bezruč.

Jako český vlastenec si doma zasadil odnož lísky ze Stadic, odkud podle pověsti pochází Přemysl Oráč, zakladatel dynastie českých králů. V těžkých dobách první světové války rozdával chudým novomanželům své zlaté medaile, aby měli na prstýnky. Podporoval sirotčince, financoval vybudování české školy v tehdy ryze německé Lužici a mnoha dalším pomohl. Vlastenecké cítění a pomoc bližním jej neopustila ani po obsazení Československa nacisty. Pomáhal finančně rodinám popravených a zatčených vlastenců. Jednalo se celkově o desetitisícové částky. Nepotřeboval k tomu žádnou stranickou legitimaci ani politické smýšlení. Prostě jen pomáhal svým bližním.

V roce 1944 byl zatčen pro výše zmíněnou činnost gestapem a vězněn devět měsíců. Za tu dobu zhubl asi o čtyřicet kilogramů. Nakonec byl propuštěn, ale proč, to se dozvěděl teprve po smrti své ženy, která rodinnými šperky uplatila gestapáky. Komunistický režim jej po válce zprvu poplival, aby jej pak před smrtí vyznamenal. Gustav Frištenský zemřel v Litovli 4. dubna roku 1957.

Hned po jeho smrti byly všechny cennosti a památky vystavené v muzeu jeho vlastní vily zaprotokolovány a odvezeny do Prahy. A v Národním muzeu, díky naprosto nesmyslným byrokratickým nařízením, leží dodnes. Je naprosto ostudné, že nicneznamenající úředníčci blokují majetek rodiny Frištenských i dnes, v takzvané demokracii! Podle vnitřních předpisů Národního muzea v Praze totiž nelze předměty ani zapůjčit k vystavení. Co sebrali komunisté, nechtějí pod falešnými záminkami vydat ani ti, kteří se zaštiťují demokracií.

Své o tom ví Mgr. Zdenka Frištenská, praneteř slavného siláka, které letos v říjnu vyjde kniha s názvem Silný jako Frištenský s bohatou fotodokumentací. Paní Frištenská žije rovněž v Litovli a mnoho let usiluje o vydání majetku rodiny Frištenských nebo alespoň zřízení muzea v Litovli a zapůjčení předmětů patřících rodině. Nápomocný je v tomto Mgr. Frištenské i městský úřad. Vše marné. Byť by byl Gustav Frištenský sebeslavnějším Čechem, jeho vlastní majetek je uzavřen v depozitářích Národního muzea v Praze.

O Gustavu Frištenském natočila několik zajímavých pořadů i Česká televize. Neznámí hrdinové - klikněte zde nebo Potomci slavných – zde a v roce 2001 pořad Sláva vítězům.

A tak zatím, co stát vrací majetky církvím a šlechtě, vlastenec nemá nárok. Tak to, bohužel, v Čechách chodí od nepaměti. Naši politici se velmi často zaštiťují přátelstvím ke Spojeným státům. Už se pochlubili, jak v naší zemi zacházejí s odkazem vlastence, který byl v USA právem oslavován? Už se jim pochlubili, na jakém principu funguje česká demokracie? Někdy na velmi podobném tomu socialistickému.

Ale prohlásit Gustava Frištenského čestným občanem Litovle městu přece nikdo nezabrání! I pro sochu siláka občané města hlasovali naprostou většinou. Ve Fulneku mají čestnou občanku pro jedno vítězství, Gustav Frištenský jich má na kontě tisíce. I když zápas s „demokratickými“ úřady zatím prohrává.

S poděkováním za upřesňující informace Mgr. Zdence Frištenské, vedoucí muzea v Litovli

Články s obdobnou tematikou:

Jan Antonín Baťa versus Tomáš Jan Baťa – zavrženec a umělá modla

Josef Sousedík – zapomenutý vynálezce a vlastenec ze Vsetína

Slavíci v kleci