Je to vlastně paradox, ale jsem naprosto přesvědčen, že fundamentalistické feministky svými fanatickými excesy naprosto úmyslně ničí představu ženské něhy, křehkosti, lásky a krásy. Představu ženy jako matky, ženy jako dcery Matky Země a zcela přirozeně ženy jako partnerky muže, nebo chcete-li, jako samičky samce jednoho z živočišných druhů, protože nic víc zde nejsme. A tím se dopouštějí velezrady na ženě!
wordpress.com
Když jsem navštívil několik internetových stránek těchto fundamentalisticky zaměřených feministek, které samozvaně bojují za „práva“ žen, zažil jsem nepěkné procitnutí. Dát těmto fanatičkám, jako kterémukoliv jinému fanatismu, do rukou moc, tak věřte, že inkviziční řádění katolíků nebo holocaust severoamerických indiánů by se staly procházkou růžovým sadem.
Jen namátkou některé z předkládaných pomateností:
České fundamentalistické feministky budou požadovat, aby lvu v českém znaku byl odstraněn samčí pyj popřípadě byl změněn na lvici! Na rozumy byly ve švédské armádě, kde již „kastraci“ heraldického lva provedli.
Španělská „umělkyně“ Itziar Okariz (42), žijící v New Yorku, podporuje feministickou ideologii tím, že močí na veřejných prostranstvích. Močí vestoje! Je opravdu potěšitelné, že „umelkyně“ takto močí už od roku 2001. A opět Švédi za její močení na jevišti zaplatili na vstupném 10.000 švédských korun a výdaje na cestu z New Yorku. Dokonce i některé osobnosti politického života z toho byly naprosto nadšené. Já si dodnes myslel, že pitomci žijí jen ve Spojených státech.
Podle českých feministických fanatiček jsou v zájmu diskriminace žen uzpůsobeny dokonce i pravidla českého pravopisu, kdy má mužský rod přednost před ženským. O tvorbě příjmení žen už ani nemluvím. Tím, že se žena jmenuje Rumcajzová jde o dokonalý důkaz pošlapávání ženských práv a vyjádření podřízenosti mužům. Jak velmi zde „sedí“ titulek mého předešlého článku Proč se vám říká slepice?!
Fundamentalistky požadují, aby si děti v mateřských školách hrály s bezpohlavními hračkami. V době, kdy běží diskuze, jestli v homosexuálních párech nebude chybět dítěti při výchově druhé pohlaví, paradoxně přesně o tohle se fanatické feministky snaží.
Kdo však zachrání svět před tímto blouzněním? Muži to určitě být nemůžou, protože by byli okamžitě prohlášeni za podjaté. Jediný, kdo nás asi může před záplavou fundamentalistické feministické mašinérie ochránit jsou - feministky!!! Ano, čtete správně. Je to opět chyba nás mužů, avšak v mnoha případech také neinformovaných žen, že všechno, co zavání feminismem, házíme do jednoho pytle. Přitom ty myslící a nevzdávající se ženy dnešní společnost potřebuje jako sůl. A že toho mají v naší Banánové republice Česko co napravovat! Jak ale rozlišit fanatismus od rozumu?
Potřebujeme ve vládě a v parlamentu ženy, které, byť samostatně, myslí pro celek a nejsou jen loutky dosazené muži, jenž plodí nesmysly typu „děti budou udávat rodiče za pohlavky“. Už vůbec to nesmí být loutky dosazené jakýmkoliv zákonem o procentním zastoupení žen v politických a jakýchkoliv funkcích na všech úrovních. Copak si nikdo neuvědomuje, že v takovém případě zde muži opět dosadí své slepičky, které budou vděčně kvokat za darovanou trafiku? Že se na odpovědné posty pak můžou dostat i ony výše zmíněné fundamentalistky, jež zapříčiní více zla než politika bez žen? Musí to být ženy, které se do těchto funkcí probojují vlastními silami přes zaostalé názory obou pohlaví.
Ano, nebude to zítra a nebude to lehké. Ale příjemným překvapením je například zvyšování vzdělanosti žen. Z vysokoškoláků, kteří v současnosti získali diplom, je 57% žen. Pro porovnání - v roce 1991 to bylo 44%. Samozřejmě tupost, která je u moci, vzděláním neporazíme. Ale je to krok správným směrem.
Myslící feministky by měly dokázat vybojovat rovnost odměňování, o které se léta jen planě hovoří. Měly by prosazovat s mnohem větší vehemencí zákony na ochranu týraných žen a mužů (ano, i ti existují) a dětí, opuštěných dětí, adopcí, mnohdy přímo trestuhodných rozsudků o osudech dětí a rodičů z rozvedených manželství… A co především – opravdu důsledné používání těchto zákonů.
Velmi důležitou kapitolou našich životů měl být už dávno gender, především řešení nesprávných vzorů genderové socializace, stereotypů a rolí již v útlém dětství. Bohužel, v Banánové republice Česko jsme i jako dospělí genderově na úrovni doby kamenné. Ženy by společně s muži (nikoliv každý za sebe!!!) měly konečně vytáhnout tuhle republiku z hnoje zase na výsluní.
Feministky před sebou mají však ten nejtěžší boj – přesvědčit obě pohlaví, že jinak než společnou snahou, to nepůjde. Další – snažit se vysvětlit lidem, že není feministka jako feministka. A ještě jeden velmi těžký úkol je čeká. Až se dostanou k moci, neudělat stejnou chybu jako muži, a být maximálně rovnoprávné. Jinak bude veškeré jejich snažení k ničemu. Zářný příklad takového osudu si můžou vzít s politicky vynuceného protěžování romské komunity a postoj společnosti vůči tomuto bezpráví.
Uvedu zde dva názory žen jež jsou feministky a přesto mi z nich nenaskakuje husí kůže a nevynořují se představy vousatých škaredých monstrech s chlupatou hrudí a nohama, které hlásají příšernosti podobné těm uvedeným výše.
Mám kamarádku, která je určitě feministka jako když bičem práská. Jednou mi prozradila, že měla dlouhá léta velké výhrady vůči mužům. Což by především u feministky nemělo být nic zvláštního, není-liž pravda? Pak ale narazila na knihu Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše a od té doby vnímá rozdíly mezi mužem a ženou mnohem citlivěji jako rozmanitosti života, které k nám prostě patří. Někdy víc, někdy méně.
V jedné písemné diskuzi jsem zapředl rozhovor s naprosto cizí ženou - feministkou. Dostali jsme se až k postavení ženy a vyjádření ženskosti a já myslím, že bych její podstatu nemohl popsat lépe než žena, která píše o velmi blízké osobě. Cituji: „Ona je o spoustu let mladší, ještě toho mnoho nezažila...., Ještě nepřišla na to, že být ženská je obrovská deviza. Ona je ještě přesvědčená, že když si koupí nylonový dres na kolo a ujede stejný počet kilometrů jako její vymakaný manžel - že on ji bude za to obdivovat. Já si to nemyslím. Já mám vyzkoušeno, že normální ženská prostě nemůže ujet na kole 130 km za jeden den a nemít zmasakrované přirození - i když ho oblékla do vycpaných protiotlakových cyklokalhot (které mimochodem vypadají odporně). Já jezdím na kole v sukýnce a odpočívám u každé hospody a u každého třetího smrku, pokud jedu lesem.“ Konec citace.
Pokud jste vy, fundamentalistické feministky, pořád ještě nepochopily v čem je nejsilnější zbraň a zároveň krása ženy, můžete si dokazovat svoji potřebu rovnosti třeba s kladivem v čelbě jako guviřky a ti „rovní“ se na vás budou chodit dívat pro pobavení se svými křehkými, něžnými a citlivými ženami, které drží tento svět při životě.
Články s nejvyšší karmou:
Beznadějně zamilován
Jiří Čunek versus česká národní blbost
Jak se "léčí" alkoholici na Moravě
