Chci pomáhat Romům!

Přímo ukázkový příklad zvyšování etnického napětí, tedy srozumitelně výrobu dalších nesnášenlivců romského etnika, před několika týdny předvedlo rozhodnutí české justice. Vrchní soud v Praze snížil Ladislavu Bílému, romskému předákovi, trest z šesti let na tříletou podmínku.

Tři roky podmíněného trestu za machinace s dotačními financemi a přídavkem dárkový bonus v rozhodnutí, že nemusí vracet zpronevěřených 10 milionů korun! Deset milionů a trest jakoby ukradl sousedovic děcku kolo!

Proč se ještě divit zvyšující se nesnášenlivosti vůči Romům? Je to naprosto oprávněná nesnášenlivost, pouze špatně směrovaná. Poněvadž kardinálním viníkem, vytvářejícím nerovné podmínky mezi majoritou a zvýhodňovanou romskou menšinou, je pouze a jen stát. Český stát v podobě politiků, justice a úřadů. Vystrašenců, kteří v obavách, že se z Evropské únie ozve nějaká parta úředníků potřebujících vykázat činnost, a napíší stížnost na rasismus v České republice, již předem snášejících romskému etniku královská privilegia.

Především v době nedostatku, v době, kdy stát odírá pracující ze všech stran, vidí i mlčící většina mnohem ostřeji rozdíl v povinnostech a právech.

Jak to, že my nedostáváme permanentky na bazén? Proč jsou média kritizována za informování o trestné činnosti Romů? Proč nejsou zveřejněny statistiky dokazující nepřizpůsobivost Romů s nastavenými normami? Jak to, že v garsonce může mít trvalé bydliště čtrnáct Romů (v řadě případů Romů ze Slovenska, což je pak opravňuje k pobírání sociálních dávek)? Jak to, že bílé děti nemají ve škole… a stovky a stovky případů nerovného přístupu. U nás politici razí heslo Evropské únie: Lhát o skutečném stavu a k odpovědnosti hnát většinový lid.

I lidé, kteří se o Romy vůbec nezajímali, začínají pozorovat stále větší zvýhodňování Romů za nic. Za to, že se čím dál drzeji smějí do obličejů těch, kteří je proti své vůli živí. Je takřka zbytečné dodávat, že ne všichni jsou stejní, poněvadž „ti, kteří pochopili“ tvoří zanedbatelné procento.

Pro podlézavé české politiky je obrovským štěstím, že Češi, až na několik radikálů, nedovedou dát svůj názor najevo hlasitěji. Je to náš nedostatek, že jsme vystrašení a uhýbáme před projevy názoru stejně, jako uhýbáme na chodníku roztažené partě romských výrostků. Musíme uhýbat, poněvadž Romové velmi dobře vědí, kdo má v tomto státě „pravdu“ a kdo bude proti právu ochráněn.
Snad vyjma násilí, zlodějin a neschopnosti žít podle daných norem je neproduktivní kritizovat Romy. Terčem kritiky musí být především politici, výkonná, zákonodárná a soudní moc státu! Jejich postupy jsou v mnohém diskriminační. Diskriminační pro většinovou společnost.

V žumpě české politiky se ale již v minulosti našli jedinci, kteří požadovali rovnost v právech a povinnostech. Ať to byli Jiří Čunek nebo Ivana Řápková a řada bezejmenných starostů měst a obcí. Ovšem oba jmenovaní, jakmile se dostali do vrcholné politiky, jakoby zapomněli. Otázka, zda nebyli umlčeni záměrně?

Před několika týdny (17. 6. 2013) zveřejnily Parlamentní listy rozhovor se senátorem Miroslavem Krejčou o jeho přesvědčení, že je v České republice diskriminována většinová společnost. Diskriminována politiky a úředníky. Všímá si zde i naprosto překroucené propagandy romských aktivistů na půdě Rady Evropy (čtěte ZDE). Další střízlivý názor, který skončí nepovšimnut. A kde skončily ideály Tomia Okamury z doby, kdy byl jen blogerem?

A tak opět vítězí udatní ochránci romského etnika, velmi štědře dotovaní státem, který určitě důsledně hlídá použití našich financí, jako například ostravský Kumar Vishwanathan. V Indii snad už neexistuje nelidsky diskriminovaná kasta nedotknutelných (podle Wikipedie až 160 milionů Indů)? Určitě existuje, ale v Indii by Kumarovi stát necpal miliony na činnost a živobytí. Stejně tak soud s Ladislavem Bílým je jen špičkou ledovce. Takových zneužitých dotací na práci s Romy jsou v republice desítky, spíše stovky za 23 let takzvané demokracie.

Možná se řada občanů raduje, že alespoň verdikt soudců v kauze mačetového útoku byl odpovídající. Neradujte se, lidičky! Ještě jsou zde odvolací soudy a věc může skončit podmínkou. Stát nemůže srovnávat případ s kauzou Vítkov. Česká justice mnohdy soudí, alespoň to tak vypadá, podle barvy kůže. Ale rasisti jsme my, obyčejní lidé. I já, bloger. Pche…
Pomáhat Romům, aby se za nic měli ještě lépe, je velmi dobrý byznys. Deset melounů za tříletou podmínku… kdo by to nebral?!

Čtěte i další články:

A za takové prasáctví je máme milovat, rasistický státe?!

Na Němcovou už jen Chocholouška

Z české politiky zbyla jen kejda a splašky