Česko ve stopách Fergusonu a Roterhamu

Snad ve všech odvětvích lidské činnosti je nejlepší výukou praktická ukázka. A nejen Česká republika, ale všechny země, jejichž politici podporují stále více módní vlnu pozitivního rasismu a multikulturní výchovu, můžou na dění ve Fergusonu a Roterhamu vidět, kam jejich scestná politika vede. Bohužel se činí slepými a hluchými.

Přelom 20. a 21. století by se dal svým způsobem přirovnat k stěhování národů počínaje 3. stoletím našeho letopočtu. Tehdy také lákala barbarské kmeny bohatá, sic rozpadající se Římská říše, tedy rozsáhlá část Evropy. Podstatný rozdíl je ovšem v tom, že před osmnácti sty lety si barbaři vytvářeli svá vlastní pravidla silou a dnes je přistěhovalcům servírují na zlatém podnose samy cílové státy.

Potud by snad bylo vše v pořádku, kdyby…

Destruktivním prvkem celého multikulturního vnímání je vytváření podmínek nerovnosti mezi majoritou a minoritou. Je to, lidově řečeno, postavené na hlavu, ale zdatnými původci rasistických nálad jsou právě státy, které veřejně zvýhodňují jednu skupinu obyvatel na úkor druhé, a to bez jakýchkoliv požadavků na návratnost investic.

Výsledek? Ve Fergusonu jsme mohli vidět, jak daleko se dostala tolik protěžovaná politika pozitivního rasismu. Černoši, bílými politiky korektně přejmenovaní na Afroameričany, využili smrti zloděje a za dozoru policie rabovali obchody. Policie měla strach zasahovat, aby nebyla „rasistická“. Dokonce i zveřejnění videa, kde zastřelený černoch krade v obchodě, bylo samotnou policií považováno za takřka kriminální čin. Politikům, armádě i policii bylo vyhlášení výjimečného stavu a zákazu vycházení k ničemu, když z „rasových důvodů“ nemohli zasahovat. Skvělá ukázka pro české politiky a všechny, ze státní kasy dobře živené, multikulti organizace, kam až může dojít umělé vytváření nerovnosti mezi rasami a rozdílnými skupinami lidí. A právě to se v ČR děje.

Roterham. Další hrůzný důsledek vražedné politiky zvýhodňování ekonomických přistěhovalců. Česká republika je prozatím těch největších vln nevzdělaných ekonomických emigrantů s prázdnými kapsami ušetřena i díky nálepce neprosperující země. Zde si však politiku nerovnosti trénují politici i všelijaké organizace na zvětšující se rasové nenávisti mezi majoritou a Romy. Každý občan, který dovede vnímat život kolem sebe reálně, potvrdí, že rasová nesnášenlivost na počátku 90. let 20. století byla oproti dnešku zanedbatelná. Kdo z nás udělal rasisty nerovným přístupem dokonce mnohdy i před zákonem?

Fanatismus multikulturního zvýhodňování ve Velké Británii došel tak daleko, že policie a státní úředníci odmítali řešit byť i jen náznaky násilné trestné činnosti přistěhovalců na dětech. Důkazem tohoto naprosto zhovadilého nahlížení „spravedlivého“ světa je i odmítnutí mnohých zodpovědných osob odstoupit ze svých funkcí. No, však se tak moc nestalo. Jen asi 1 400 znásilněných dětí (číslo vytvořené úřady je pravděpodobně mnohem vyšší). Ovšem nejpádnějším obviněním multikulturního marasmu je výpověď samotných dětí: „NEHLÁSILY JSME ZNÁSILNĚNÍ, PROTOŽE JSME SE BÁLY, ŽE BUDEME OBVINĚNY Z RASISMU!“ Je zapotřebí dalších slov?

Co více se musí stát, jestliže ani 1 400 brutálně znásilňovaných dětí nestačí jako důkaz, že multikulturní politika tak, jak se provádí dnes, je cestou k totální destrukci demokracie? Vrcholem ubohosti takové politiky pak je, když David Cameron vyzývá na jedné straně k tvrdému postupu proti Islámskému státu, ale domácí islám je asi v pohodě. Sem tam zavraždění britští vojáci nebo pár znásilněných dětí – kráčíme správným směrem. A toto nám chtějí v republice prosazovat různí Dienstbieři, Kocábové, Šabatové a jim podobní tvůrci politiky nerovnosti.

Nabízím k přečtení další články:

Pomatená Amerika

Český politik – synonymum zloděje, korupčníka a mizerného hospodáře

Tragikomické problémy Událostí České televize