České paradoxy boje proti hluku

Od malých vesniček po velkoměsta bojují zástupy proti hluku. Sepisují petice, pořádají demonstrace, vznikají veledůležitá sdružení. Všemožně i nemožně se brání výstavbám nových komunikací, supermarketů, zpracovatelských závodů, prostě všemu, co podle názoru obyvatel zvyšuje hladinu hluku. Mnohé základní hlučné činnosti však zůstávají nepovšimnuty.

Tyto protesty mnohdy připomínají spíše pokrytecký patriotismus. Naši vesnici budeme bránit vlastními těly, ale pokud chcete postavit rychlostní komunikaci u sousedů, to je nám úplně jedno. To samé můžeme říci o protestech při výstavbě supermarketů. Pokud si občané obce nebo městské čtvrti uhájí vlastní píseček, bez nejmenších výčitek svědomí sednou do auta a jedou znečišťovat ovzduší zplodinami a hlukem obyvatelům, kteří se neubránili. Takže v globále jde opravdu o boj založený pouze na osobních zájmech. Avšak v situaci, kdy sám stát nedodržuje vlastní normy, je i tento boj určitě přínosem.

Největší chybou je, že obyvatelstvu nezáleží na hluku jako na celospolečenském problému, ale jde jim pouze o jejich vlastní klid. Čímž se celkový problém hluku neřeší.

Naprosto zbytečným byl například nesmyslný boj proti pražskému silvestrovskému ohňostroji. Záležitost asi tak samozřejmá jako čas, jehož posun je tímto oslavován. Trapná argumentace zastupitelů Prahy 1 byla velmi příhodně komentována: „Připadá mi to, jako by na radnici neměli co rozumného na práci“. Praha 1 totiž chtěla ochránit své obyvatele před nadměrným hlukem. Je však otázkou, kolik občanů chtěla ochránit, když naprostá většina pro hluk z vlastních domácností neslyšela hluk ohňostroje. Největším nesmyslem tohoto boje proti větrným mlýnům je, že hrdinní zastupitelé protestovali proti snad patnácti minutám vybuchujícím jednou za rok. A co nadměrný hluk těch zbývajících 527.025 minut roku 2012? Snad by to byl vhodný podnět pro ústavní soud. Tam jsou zvyklí na přitroublé žaloby.

V Praze zrušili hlučné rakety, ale při dlouhodobých hlukových zatíženích se stát řešení situace vyhýbá. Jako všechno, co má chránit zdraví občanů, je i boj proti soustavnému hluku „drahý“. A do toho se státu nechce. Naopak, existují zde z nedávné minulosti dokonce pokusy ministerstva zdravotnictví zvednout povolenou hranici hluku, aby stát nemusel situaci řešit a ušetřil stamiliony. Jedná se o zvýšení denní a noční hlukové zátěže o 5 dB (dnes 60 dB den a 50 dB noc). Intenzita hluku se počítá logaritmicky, takže již nárůst o 3% obecně znamená dvojnásobný hluk, nárůst o 10% pak desetinásobný!

Ale na druhou stranu vydává nesmyslná nařízení například u akcí, které se konají jednou za rok. Takovým paradoxem jsou předpisy omezující hlučnost závodních vozů při rally závodech. Cituji: Hladina vnějšího hluku, měřená statickou metodou, nesmí překročit 96 dB pro skupinu N nebo A s povolenou tolerancí +2 dB na chybu měření. Měření se provádí při 3.500 ot/min u zážehových motorů a 2.500 ot/min u vznětových motorů. Překročení limitu hladiny hluku se trestá odmítnutím startu. Jedná se o akce, kde tato vozidla projedou určitým bodem jednou za rok! Možná by šlo o výborný nápad, kdyby:

Kdyby v České republice existovalo ještě přísnější měření limitu hladiny hluku pro silniční motocykly dnešních dnů, jako jsou choppery, cruisery, customy atd., u nichž je uznávanou veličinou právě burácení motoru. Není žádnou výjimkou, slyšíme-li takový stroj, když přidá plyn, na kilometry daleko a průjezd kolem vás je doslova ohlušující.

Kdyby tuning znamenal jen zkrášlování a úpravy karoserie, ale už nikoliv úpravu v první řadě výfuků a motorů, které zvyšují hladinu hluku původního sériového vozu. Právě zvuk těchto automobilů se mnohdy blíží hlučnosti rally vozů. Avšak je zde „malý“ rozdíl – tuningová auta kolem nás jezdí denně!

Kdyby například byly omezeny limity hluku i u starých – a jinak dobrých – nákladních automobilů. Například Praga V3 S. Dodnes nákladní automobil s unikátními vlastnostmi. Ale když jede kolem vás a ještě přidá plyn, takřka způsobuje otřes mozku.

Sám stát nás trápí každou první středu v měsíci 140 sekund vytím sirén, jejichž hlučnost přesahuje 100 dB. Takové manévry s námi neprováděli ani komunisté na stráži proti imperialismu. Tak proč dnes, kdy neexistují kryty ani plynové masky a chrání nás úžasné NATO? Paradoxem tohoto trápení je, že hlasité oznamování zkoušky sirén, mělo znít od roku 2009 před zkouškou, nikoliv po ní, jak je tomu dnes. A tak bychom mohli pokračovat...

Čtěte i další články:

Se Schwarzenbergem a Evropskou únií na ekonomické dno

Václav Klaus balzámem proti eurohysterikům

Valašsko jako na dlani