Češi – ztracenci sami v sobě

Nemám rád Spojené státy! Země poblázněná sama sebou, kterou její bezbřehá demokracie dovedla až k dennodennímu špiclování takřka každého občana nikoliv jen ve vlastní zemi. Už jen první věta tohoto článku v angličtině, zaslaná mailem do USA, upozorní špicly „demokracie“. Ale jedno se Američanům upřít nedá – národní hrdost!

en.wikipedia.org

To, co nám někdy u Američanů připadá až neskutečně přehnané, patriotismus, spousta Čechů nikdy nepocítila ani z desetiny. A přitom jsme to my, český stát, nepatrní a přitom velcí, kdo bychom se nad tuto zemi v mnohém mohli hrdě povýšit. Proč tedy Češi povětšině necítí v srdci hrdost na svou zemi?

Spousta je mezi námi těch, kteří spojují národní hrdost se současnou politikou, jejími představiteli, s tím, že nejsou bohatí, šťastní… To je základní a velký omyl! Přece nemůžete zavrhnout zemi jen proto, že tento rok nebyla úroda dle vašeho očekávání?!

Proč tolik národů nedá dopustit na svou zemi, ač sebevíc zkoušených, a my, Češi, se někdy chováme tak, že bychom ji bez váhání prodali – dříve za rubl, dnes za dolar?

Myslím, že vše začíná doma, v rodině. Nevymlouvejme se na léta strávená pod komunistickou knutou. Pohleďte třeba na Poláky, užili si stejného jha, za války krutě trpěli, a přesto – oni jsou hrdí na svou zemi. Jsou pyšní, když někomu říkají, že jsou Poláci, ať už si kdo chce, co chce říká. V jejich srdcích opravdu Jeszcze Polska nie zgniela.

I u nás to nebylo s národní hrdostí vždy tak špatné. Stačí si poslechnout české krajánky. Jak čistě zní čeština dámy, která celý život prožila ve Spojených státech oproti trapnosti hledání českých výrazů u někoho, jenž se v cizině pořádně ani neohřál. Vždyť svého času bylo paní Madeleine Albrightové skoro lépe rozumět nežli mnohému z českých hokejistů v NHL! Pak to vyzní asi tak obludně, jako když se Ostravačka po týdnu vrátí z Prahy a její první věta zní: „Helevolekoukej chachare“. Tak, jako mnohé generace českých rodin žijících v cizině nezapomínají na své kořeny, dnešní Češi se mnohdy stydí nahlas říci: "I´m a Czech".

Přitom máme nekonečné zástupy velikánů v hudbě, filmu, ve vědě, vynálezci, malíři, sportovci… Češi, Češi, Češi. Zlatá medaile z hokejového mistrovství je pouhé zrnko v množství toho nač můžeme být hrdí. Úplně však stačí vnímat slova české národní hymny! V převážné většině ostatních buší do země vojenské holínky, ale česká hymna všem doslova říká, proč bychom měli být hrdí na svou zemi a na to, že z ní pocházíme. Neřinčí zbraněmi, ale něžně říká jak je krásná už jen na pohled.

V ignorantství vlastního češství nepřekvapí, že mnoho z nás neví, proč je na Václava státní svátek. Mnohé by nenapadlo, že T. G. Masaryk není oslavován jako první prezident, ale především, že pro vznik českého státu dokázal něco velmi podobného, co je přisuzováno právě knížeti Václavovi. Bohužel, naše češství je na tom tak špatně, že mnohdy ani nevíme, jak správně pověsit vlajku našeho národa!

Články na obdobné téma:

Ochrana rodného jazyka

České hokejové bláznění

Valašské království – pro lid nebo pro krále?