28. říjen – fňuk, fňuk, nepozval mě

Média opět slintají nad netradičním rozhodnutím prezidenta, nadšená, že můžou oplatit jeho mnohdy oprávněná tvrzení o slabosti ducha, ale především (ne)smyslu pro novinařinu a etiku. Rozčilují se nicky mizející v propadlišti dějin, uraženi jsou ješitové rektoři a řada dalších, jež vycítili možnost se svým demonstrativním protestem zviditelnit.

Pokud by prezident Spojených států nebyl vpuštěn na Harvardskou univerzitu, čeští pisálkové by se mohli přerazit o palcové titulky, jaká že je to urážka hlavy státu. Ti samí rektoři, kteří jsou rozhořčeni Zemanem, by odsuzovali kolegy za oceánem.

Ale v České republice se pokládá za hrdinství, že nějaký rektor prezentuje své smyšlenky za zákon univerzity uplatňovaný i vůči prezidentskému majestátu. Slaví se hrdina s dětinskými argumenty, učenci jsou nadšeni, jak to zase tomu buranovi z Vysočiny nandali. Ale těmto, prý intelektuálům, nedochází, že Češi zesměšňují sami sebe svým postojem nikoliv k osobě konkrétního prezidenta, ale k majestátu úřadu hlavy státu. A že něco takového předvádí údajný výkvět národa, je o to více tristní. Jsou-li akademici opravdu intelektuální elitou národa, neměli by to být právě oni, kdo se povznesou nad směšné žabomyší války „obyčejného“ prognostika?

Záštiplné výkřiky v tisku a zpravodajstvích jen a jen dotvrzují amatérismus mezi novináři, kteří se nedovedou oprostit od osobních postojů a vypichují negativa svého kritika i tam, kde žádná nejsou. Protizemanovská kampaň u vnímavých občanů vzbuzuje spíše opovržení nad neobjektivitou některých pisálků, kteří takto i solidní média srážejí na úroveň bulváru.

A tak se napříč médii přetřásá, kdo je jak moc uražen, kdo podpořil uraženého, kdo vytvořil hnutí a rozeslal petice do boje proti Hradu. Slaboduché komentáře se míjí s názory politologů, sociologů, všelijakých rádoby odborníků na tradice. Všichni slintají, blinkají a prožívají až orgastické vzrušení nad tím, co si to zase ten Zeman dovolil.

My si zde, v české kotlině, v poklidu klimbáme, a pak si přijde nějaký Zeman a všechno je jinak. To si nezaslouží nic jiného než kritiku! Napíšeme petice, herci a ti, kteří si o sobě myslí, že jsou velcí umělci, důležitě prohlásí, že jsou znechuceni. Neschopní politici začnou vykřikovat hesla o nutnosti změny ústavy… jedna ubohost za druhou a důležité věci jdou zase bokem. Tak se tvoří v České republice dějiny.
Je to naprostý paradox, ale rozumově nejlépe a zcela logicky záležitost okomentoval věčný sok prezidenta Zemana, Karel Schwarzenberg: „To je na domácím pánovi, který o tom, koho pozve, osobně rozhoduje.“ (novinky.cz)

Co by v těch novinách bylo, kdy Zemana nebylo? Možná, že by se rektoři místo zbytečných canců mohli začít věnovat studiu o rozdílech mezi novináři a bulvárními pisálky. Ostatně, jsou to i někteří z nich, kteří je tomuto řemeslu učí.

Přečtěte si i další články:

Snová procházka na Janovské paseky

Chci pomáhat Romům!

Zbavme se konečně důchodců!