Jsou někteří lidé opravdu tolik sobečtí a egoističtí nebo jsou prostě jen hloupí a neuvědomují si důsledky svého neohleduplného jednání? Aneb takové zamyšlení nad zaparkovaným autem.
Otázka z nadpisu mne napadla dneska kolem poledního. Stál jsem ve frontě před okénkem rychlého občerstvení. Hned vedle je silnice, na které najednou zaparkovalo auto. Motor běží, řidič sedí za volantem a pozoruje lidi ve frontě. Motor stále běží. To je samozřejmě doprovázeno výfukovými plyny, které podzimní větřík hravě odnáší přímo na naši frontu. Po deseti minutách (3 kebaby) to už bylo opravdu poměrně nepříjemné a v duchu jsem začínal častovat řidiče ne příliš jemnými výrazy.
Ale pak mi to došlo - on nejspíš není ani hloupý ani sobecký - on si to prostě neuvědomuje! Takže jsem k němu došel, poukázal slušně na jeho smradlavý motor a - světe div se - on bez řečí motor vypnul a ještě se omluvil. Takže jsem si ověřil, že v lidech je potřeba hledat to dobré a zkusit se s nimi vždycky nejdřív domluvit.
A zkusme to i z druhé strany - zamysleme se nad svým chováním. Jak ovlivní ostatní okolo nás? Nebudu někomu se zaparkovaným autem zbytečně překážet? Nebudu ohrožovat chodce s dodávkou zaparkovanou (byť jen "na skok") těsně před přechodem? Musím si opravdu zapálit na ulici i ve větru, při kterém je jasné, že dým a odklepnutý popel poletí do obličeje toho "pitomého" nekuřáka, co jde za mnou? Prostě - zkusme být k druhým tolerantnější, ale i ohleduplnější...
