Že Česká pošta není dokonalá, tušíme asi všichni. Jenže jsme tak nějak doufali, že balíková revoluce všechno změní. Nezměnila, a my si pro zásilky musíme stále chodit na poštu a čekat na ně nesmyslně dlouhou dobu. Že proto dochází k dennodením zuřivým názorovým výměnám mezi klienty České pošty a jejími zaměstnanci, je jaksi pochopitelné.
Na poštu chodím nerada. Vždy vystojím důlek, než se na mě dostane řada, a to i poté, co se u nás zavedl "lístečkový pořadník". Už léta se traduje, že pošta na pražském Barrandově je jednou z nejhorších v Praze. Čekáme dlouho, a když už konečně stojíme u přepážky, naše balíky se hledají... Přestože před pár měsíci došlo k modernizaci pošty, moc se toho nezměnilo. Lístek s číslem pořadí má sice všechno urychlit, ale k čemu to je, když jsou otevřeny tři přepážky ze šesti a před nimi stojí dvacet lidí. Zaměstnanci jsou stále pomalejší a pomalejší.
Při mé poslední návštěvě pošty jsem však byla přítomna živé diskuzi mezi jejím zaměstnacem a pánem ve středních letech, který si na poštu (!) přišel vyzvednout balík Do ruky. Zaměstnankyně mu však nedokázala rozumně vysvětlit, jak je možné, že mezi balíkem Na poštu a balíkem Do ruky není žádný rozdíl. Alespoň na naší "nejhorší" poště v Praze to tak chodí.
Balíková revoluce se zkrátka nekoná. Nemluvě o problému mnohem staršího data. Ačkoliv jste z bytu nebo domu celý den nevytáhli ani paty, ve schránce máte oznámení o tom, že jste byl nezastižen a tak si pro balík či psaní musíte zajít na poštu. Neřešitelný problém...
A snaha s tím něco udělat se zatím nijak zvlášť neprojevila. A to i přestože se lidé evidentně bouří. Nikoliv však v tichosti, jako tomu bývá zvykem, ale přímo na České poště. Jenže reakce je nulová. Zaměstnanci se omluvně usmívají, říkají, že se to může stát, ale že oni s tím nic dělat nemohou. Ale kdo tedy?
Připlatíme-li si za balík Do ruky, očekáváme, že nám bude dodán až domů, popřípadě do práce, chceme-li balík Na poštu, bez komentářů si vyčekáme náš očekávaný balík na poště. Jsme-li doma a netrpělivě vyhlížíme doporučený dopis, předpokládáme, že se nám ho pokusí doručit přímo. Nepokusí, jen nám do schránek vhodí vzkaz, že nejsme doma a ať ráčíme na poštu. Že jsme v 11:15 doma byli, dokážeme jen těžko.
Co s tímto téměř každodenním problémem? Komu si poplakat na rameni a dožadovat se spravedlnosti? Jako jedinci nezmůžeme nic, leda se můžeme obrnit trpělivostí, napočítat do sta (do deseti je málo) a vyjít vstříc novým zážitkům na nejbližší poštu, a samozřejmě si vyslechnout další lamentace od jiných nespokojených zákazníků České pošty.
Foto: www.ceskaposta.cz
