Příkladný zážitek s Poštou mám z konce loňského roku. Doma jsem celý den čekal na předem avizovanou zásilku a ono nic. Čekal jsem samozřejmě zbytečně. Druhý den ráno jsem našel ve schránce informaci o nezastižení a informaci o tom, že si mám zásilku vyzvednout osobně na pobočce ČP. Naštvaně jsem tam vyrazil a k mé smůle na pobočce zrovna panoval tradiční předvánoční chaos. Fronty přibližně po patnácti lidech, za přepážkou posily z řad brigádníků, kteří nevěděli, kam dřív skočit. Sledovat jejich hledání správného balíku v narvaných regálech by bylo zábavné, kdyby člověk neztrácel další a další čas ve frontě. Mladík za přepážkou pobíhal mezi regály a zákazníky u přepážky, aby se dotazoval, co má v balíku být a jak je asi velký. Po přibližně půlhodinovém, nekonečném přešlapování ve frontě nervozních lidí jsem se dostal na slibnou druhou pozici a v duchu si liboval, že už to utrpení brzy skončí a já odtud se svým balíčkem konečně zmizím. To jsem se ale spletl. V ten okamžik mladík za přepážkou nevinně hlesl k čekajícím ve frontě, aby se postavili do fronty u vedlejší přepážky a přepážku zavřel. Zatímco já jsem se zmohl pouze na otázku, jestli si z nás dělá srandu nebo to doopravdy myslí vážně, pán přede mnou, snad i proto, že stál zrovna první na řadě a jeho naštvání muselo být zákonitě větší než to mé, dostal záchvat vzteku a mladíka zachránilo pouze ochranné sklo mezi ním a rozzuřeným pánem. Nakonec si to chlapec rozmyslel a odbavil ještě celou frontu s tím, že poslední už odkazoval nově příchozí k jiné přepážce. No řekněte sami, nezabili byste ho?