V životě jsou věci, které by bylo lepší neprožít. A když už se stanou, tak by bylo fajn zadat příkaz delete *.*, restartovat operační systém mozku a jít dál. Snažím se to udělat, ale nejde to. Osud mě brutálně vytrhl z bohémského života londýnské smetánky a vyplyvnul před bránu pankrácké vazební věznice.
Ale pěkně popořádku:
čtvrtek, 28.8.2008
Probouzí mě dlouhé cvrlikání zvonku. V šest ráno! Po chvíli se přidává neomalené bouchání na vchodové dveře, za kterými slyším několik mužských hlasů. "Sakra, tak půjde někdo otevřít?" ptám se v duchu svých spolubydlících. Ale nikdo se k tomu nemá. Všichni chrápou, nebo si říkají to samé, co já.
Vstávám, natahuju si trenky a tričko a s náladou těm příchozím vyřvat hlavy sebíhám do přízemí. Otevírám dveře. Za nimi stojí tři anglický policajti, bobíci, s těma kouzelnejma helmama na hlavách.
"Mr. Dobrovský?"
"Jo, to jsem já."
"Půjdete s námi, máme na vás zatykač."
Po chvilce už sedím spoutanej v policejním Vauxhallu. Dovolili mi jen se trochu oblíct, dát pusu Pillar a mrknout na Joanu: "Hele, to je nějaká blbost, která se hned vysvětlí."
Po pár hodinách v policejní cele přichází seržant a bez jediného slova mi předává štos papírů. Dozvídám se, že na mne byl vydán Eurozatykač, protože české státní zastupitelství mě vyšetřuje pro trestný čin podvodu. Skutek, jenž se měl stát v roce 2004.
Celej den přemejšlim, jak z toho ven. Díky tomu, že jsem fanoušek euroskeptiků a Václava Klause, tak mi dochází, že jsem na tom velmi, velmi špatně. Eurozatykač je nástroj, proti kterýmu mi nic nepomůže. Fakt, že jsem nevinnej, že jsem žádnej podvod neudělal, to budu muset vysvětlit až v Czechlandu.
Celý den a celou noc zvažuju všechny možnosti a docházím k názoru, že jedinou správnou reakcí je pasivní rezignace.
pátek, 29.8.2008
Hned zrána mě předvádějí na Westminster City Court, k soudu, který řeší všechny případy extradice (vydávání osob) z Británie do ciziny.
"Souhlasíte s vydáním pane Dobrovský?" zeptala se po úvodních kecech soudkyně Tubbsová.
Probouzím se z letargie a odpovídám: "Nesouhlasím. Celé obvinění je nesmysl. Byl jsem jen správce počítačové sítě bez přístupu k účetnímu systému firmy..." snažím se vyvrátit obvinění, který na mě sepsaly český úřady.
"Mlčte!" přeruší mě její ctihodnost. "Nezajímají mě podrobnosti vašeho případu, jen se vás ptám, jestli souhlasíte, nebo nesouhlasíte s vydáním?"
"Nesouhlasím, ctihodnosti."
"Extradiční řízení se odročuje na 16. září, do té doby budete ve vydávací vazbě."
Příjezd do Wandsworth prison byl v lecčems příjemným překvapením. Po vstupních procedurách jsem dostal zdarma balíček tabáku, výbornou večeři a byl odveden do cely. Celé oddělení i cela samotná zářila čistotou. Cela byla vybavena televizí, varnou konvicí a záchodem odděleným neprůhlednou zástěnou.
Chybí mi jediná věc: Svoboda.
úterý, 16.9.2008
Kate s Pillar mi našly právníka. Velmi zajímavá, vysoká blondýna. Blond slečny mě nikdy nepřitahovaly, ale po třech týdnech v base vás upoutá cokoli, co vyzařuje estrogen.
"Jsem slečna Jacobsová, váš obhájce. Pročetla jsem váš eurozatykač a mám pro vás dobrou zprávu."
"Cože? Dobrou zprávu? Podívejte, já jsem nevinnej, ten podvod ze kterého mě vinní jsem neudělal, ani udělat nemohl, nebylo to technicky možný..." zpívám zas tu svou písničku.
"Klid pane Dobrovský, uklidněte se. Otázka vaší vinny není relevantní, byl na vás vydán Eurozatykač, vaši nevinu budete muset případně prokazovat před českým soudem. Jiná věc je, že české úřady ten zatykač chybně vyplnily, jsou v něm závažné formální nedostatky. Dokonce jsem našla precedent, kdy britský soud zamítl vydání jednoho rakouského občana pro velmi podobné administrativní chyby v papírech." vysvětluje miss Jacobs.
"Podívejte já žiju v Anglii čtyři roky. Mám tady malou firmu. Mám tady všechny přátele. Můj domov je už vlastně tady. Udělejte, prosím, všechno, abych tu mohl zůstat."
A jestli se ti to povede, tak tě pozvu na tu nejsnobštější večeři ve West Endu, blondýnko.
Bohužel, soudkyně Tubbsová si s argumenty blondýny Jacobsové vytřela zadek: "Nařizuji extradici!" a už jen bouchlo kladívko.
Kromě svobody mi začíná chybět pravidelný sex.
úterý, 23.9.2008
"Dobrovský, máš tu návštěvu!" řve jeden z mých oblíbených bachařů.
Přišly holky (Kate s Pillar) a blondýna Jacobsová.
"Pane Dobrovský, měl by jste se odvolat..." začala bloncka dlouhý přesvědčovací monolog tím jejím hyperkorektním hlasem.
Odvolal jsem se.
V anglický base není život až tak nesnesitelný a to i v případě, že se v takovém zařízení nacházíte poprvé jako já. Cely jsou otevřené skoro celý den, můžete sportovat, hrát šachy, být v knihovně. Díky benevolentnímu přístupu tamních bachařů je také v denní "nabídce" obrovské množství drog, hlavně tráva a heroin. Kvalitu nedokážu posoudit - zakousnul jsem se, že rekreační drogování si nechám až na svobodu.
Chybí mi už tři věci: svoboda, ženy a intimní kontakt s klávesnicí a monitorem.
pátek, 5.12.2008
Odvolací soud (Court of Appeal) také odmítl argumenty blondýny Jacobsové. Chce se mi brečet, a jen tak tak si zachovávám tvář.
čtvrtek, 8.1.2009
Přišel můj den. Na Heathrow si mě vyzvedli dva český policajti v civilu. Na palubě letadla mě nechávají bez pout a vedeme celkem přátelskou konverzaci. Obdivuju i ty nejošklivější letušky, které zaměstnávají v čsa. Mám za sebou 4,5 měsíce vězení, takže bych souložil i dámskou kabelku. A to mě hrozí 8 let vězení!
(.....pokračování o drsném životě v Pankrácké vazební věznici....
a zázračném propuštění příště....)
