Bojím se. Hodně se bojím. Už víc než dva roky jsem psancem, stíhanou osobou ohroženou vysokým trestem ve výši 8-mi let. Je to dost vyčerpávající a posilující zároveň.
| datum | |
|---|
| 28.8.2008 | Za |
|---|
| 16.9.2009 | |
|---|
| 5.12.2008 | |
|---|
| 8.1.2009 | |
|---|
| 4.8.2009 | |
|---|
| 8.9.2009 | |
|---|
| 10.2.2010 | |
|---|
| 26.10.2010 | |
|---|
Posiluje mne to proto, že čím jsem blíž vynesení rozsudku, tím více si vážím obyčejných věcí, které bych jinak přehlížel. Není to tak dávno, co jsem byl zatčen a strávil 4 měsíce v anglickém kriminálu. Není to tak dlouho, co jsem byl propuštěn z pankrácké vazební věznice, kde jsem zanechal dlouhých 7 měsíců své existence. Je to jen pár měsíců, co jsem si našel fajnovou práci, která mě dost baví, dost vynáší a nemusím se stydět za to, co dělám. Je to jen několik týdnů, co jsem se zamiloval tak, že se neohlížím za jinýma.
A za pár týdnů / měsíců budu zpátky v base. Cítím to. Soudce Synek mi nezapomene, že jsem si dovolil upozornit na nepořádek v dokumentech, které se týkají mého případu. Chápu to. Je to taky jen člověk a já jsem pro něj jeden z mnoha lososů, určených k porážce. Nedělám si žádné iluze, už můj bývalý advokát mě varoval: „Když se odvoláte, tak to máte malou šanci vyhrát, ale taky nemalou šanci, že místo podmínky dostanete trest natvrdo.“
Nedělám si žádné naděje, že by to snad dopadlo dobře. Daří se mi ve všech směrech až podezřele skvěle a to vždycky smrdí průserem, který je za rohem.
A proto, jsa zoufale vyděšený a nasraný na Osud, podávám obžalobu české justice:
- Žaluji, že mě justiční systém držel ve vězení 11 měsíců – na základě nesmyslného obvinění a proto, že jsem nějaký čas žil v cizině. Že prý bych jim utekl. Nikoho nezajímá, že neexistuje (byť falešný) důkaz o tom, že jsem se podílel na podvodném vyvedení 3 mm Kč z jedné firmy. Byl jsem jen správce sítě, nic víc. Nebylo v popisu mé práce kontrolovat finanční pohyby. Neměl jsem nikdy podpisové právo k bankovním účtům.
- Zaluji, že mne soudce nadále omezuje v mých svobodách – po propuštění z vazby jsem musel soudu písemně slíbit, že se budu zdržovat v ČR, dokonce na konkrétní adrese, že budu žít spořádaným životem atd. Výsledkem je, že už 26 měsíců jsem omezován – buď vazbou, nebo tím, že nemohu odjet zpátky do England. A jen tak na okraj – kdyby mne někde chytli jak čadím džojnta, tak by to mohlo býti považováno za porušení mého slibu o spořádaném životě. Žiju v permanentním stresu, z rozsudku a z omezení, která na mne soud uvalil.
- Zaluji, že tzv. rameno spravedlnosti se mnou nadále jedná jako s jasným viníkem, organizátorem celé akce. Všechno mi připadá, jako snaha nějakým přijatelným způsobem „přikrýt“ těch jedenáct měsíců vazby – kdyby uznali, že jsem nevinen, tak bych teoreticky mohl požadovat náhradu ušlého zisku, náhradu za psychickou újmu atd. Nic takového nechci, umím odpouštět, jediné na čem mi záleží je zachování čistého trestního rejstříku.
- Zaluji, že se mne opovažují soudit lidé, kteří se o sobě samých nestydí prohlásit, že jakékoli snížení platů zvyšuje riziko korupce a snižuje jejich nezávislost. Děláte si z nás, nevinných, srandu velevážené soudkyně a velevážení soudcové? Opravdu jste morálně tak chatrní, že snížení platu o pár procent znamená, že vezmete úplatek?Když mě snížili plat o 10%, tak jediné co mne napadlo, jestli si nenajdu nové zaměstnání, ani pikosekundu jsem neuvažoval nad tím, zda-li neběžet za svým chlebodárcem, že ochrožuje mojí IT nezávislost. Fáking hel – soudkyně a soudcové … pokud máte problém se snížením platů, pokud se cítíte ohroženi ve své nezávislosti, pak složte funkci a jděte pracovat jinam.
- Zaluji, že český justiční systém uměle prodlužuje projednání věci, tím že odvolací soudy sice uznají odvolání, ale věc vrátí zpátky k prvoinstančnímu soudu k novému projednání. To jsou soudci a soudkyně odvolacích soudů tak líní, rozhodnout věc sami?
- Zaluji, že si soudcové uzurpují moc jako banda ajatoláhů.
O životě s flastrem odmítám uvažovat. Bohové & bohyně buďte mi nakloněni.
Plíz!
