Volby se u nás budou naštěstí konat až v řádném termínu. Ať by byly volby kdykoli - stejně mohou dopadnout "patem" - jako po každých volbách od roku 1996! Ještě je čas, aby poslanci (a senátoři, a prezident, a ústavní soud) posunuli vývoj v české politice po tolika letech o kvalitu výše - a radikálně změnili volební právo, volební a ústavní systém.
VOLEBNÍ PRÁVO JAKO VÝSADA
V dobách antických mohli volit jen ctihodní občané a velká většina zbývajících lidí (otroků) volit nemohla. V Británii, kolébce moderní demokracie, mohli původně volit jen ti, kdo platili daně a/nebo měli nemovitý majetek. Všeobecné volební právo je ujetinou naší moderní doby, která nepřinesla nic dobrého.
Právo volit by mělo být ponecháno jen pro ty z nás, kteří pracují, nebo kteří alespoň neberou sociální dávky. Tímto by se eliminovala politická korupce manipulovatelné lůzy, jenž je tak typická pro konečnou fázi demokracie.
Technicky by neměl být problém takovou novinku ošetřit.
NAPŘÍKLAD -> Každý práceschopný volič, který za poslední volební období byl na sociálních dávkách déle než 3 měsíce, by měl své volební právo pozastaveno. Prostě by nesměl volit.
Předesílám, že volební právo by bylo bezpodmínečně zachováno:
+všem matkám, starajícím se o své děti (mateřství je džob sám o sobě)
+všem seniorům
+všem, kdo pracovat nemohou ze zdravotních důvodů
Všichni nemakačenkové by však volit nemohli. Krom psychologicko-pedagogickému vlivu by omezení volebního právo vedlo ke zkvalitnění veřejné diskuse - volili by jen lidé, kteří platí aspoň nějaké daně, tedy pomyslní akcionáři company zvané Stát. Laciné sliby by nebylo komu prodávat.
VOLME OSOBNOSTI, NE POLITICKÁ BRATRSTVA
Nikdy jsem nepochopil proč se u nás po sametu zavedl idiotský systém poměrného zastoupení.
Poměrný systém znemožňuje vytváření silných většin, takže se pak nedivme, že politici neplní své sliby. Jednobarevná většina v Parlamentu (jak ji známe z Británie nebo z USA) by u nás rychle vedla ke konci výmluv politiků na koaliční dohody a kompromisy.
Jednokolový většinový systém jednobarevné většiny spolehlivě produkuje. Ale vytváření silných většin vlastně není to nejdůležitější.
Nejdůležitější je, že většinový systém vytváří osobní vztah mezi voličem a jeho poslancem: konkrétní "volební okres" má svého konkrétního člověka v Parlamentu. I v případě, že jste vítěze voleb ve svém "okresu" sami nevolili, tak jistě budete dotyčného sledovat během volebního období, budete znát jeho jméno a jeho tvář.
Víte však, kdo je vaším poslancem dnes, když v současném poměrném systému volíte tucty poslanců najednou?
A v neposlední řadě by zavedení většinového systému dalo impulz mnoha osobnostem k tomu, aby začali dělat politiku. Osobnost je v takovém systému důležitější než rozhodnutí stranických bafuňářů.
ZVYŠME VÁŽNOST A VÝZNAM VOLEB
Dalším opatřením pro zatraktivnění voleb by mohlo být snížení jejich počtu a frekvence.
Budeme-li mít jednokomorový parlament, budou-li zrušeny volby do Evropského Parlamentu, budou-li zrušeny zbytečné kraje, bude-li výrazně snížen počet členů v obecních/městských zastupitelstvech - pak budeme každého zákonodárce vybírat s větší vážností a obezřetností. Volby nám budou svátkem.
Frekvence voleb by byla takto snížena, volili bychom jen Parlament a lokální zastupitelstva.
Nebylo by od věci uvažovat také o prodloužení jednotlivých volebních období na cca 7 let.
Řízení firmy Český Stát na vrcholné úrovni si také neúměrně komplikujeme zcela dementním systém vyslovování důvěry vládě. Proč neponechat pravomoc jmenovat vládu na úřadu prezidenta - bez možnosti remcání ze strany českého Parlamentu. Pokud si vláda a Parlament nebudou rozumět a vláda nebude prosazovat své zákony - tím lépe.
Nejlepší je taková vláda, která (skoro) nic nedělá.
PREZIDENT nebo KNÍŽE?
K závěru zmíním evergreen ústavních diskusí v ČR: Přímá volba prezidenta je blbost. Nepotřebujeme další volby.
Monohem raději bych se dožil někoho, koho si dobrovolně "zvolíme" za dědičného Panovníka. Já bych se přimlouval za Klausovic klan, ale pravda je, že i Jeho Jasná Výsost Princ Schwarzenberg by byl cestou vpřed ~ zpátky k monarchismu, dědičnému předávání moci.
houwgh
