Včera jsem skoro nespal. Měl jsem to brát jako varovný znamení, mám s těmadle stavama nejednu neblahou zkušenost. Blíží se Silvestr a pomalu se rozjíždí to pravý kalící londýnský peklo.
Najíždějí sem turisti, čemuž se nepřestávám divit. Londýn je naprosto hrozná turistická destinace. Není tu slunce jako v Itálii, romantické ženy jako v (Brity) nenáviděné France, nejsou tu levná a bezpečná (= legální) centra všech možných neřestí jako v Nizozemí, v Londýně nemůžete obdivovat přistěhovaleckou politiku jako ve Švýcarsku a vůbec - krom Buckinham Palace, Big Ben, British Museum, National Galery, British Library, Tate Modern a West Endu tu NEJSOU žádné "památky". Snad nebudu příliš patriot, když řeknu, že Praha vychází z tohoto pohledu jako opravdu fantastické město, kde se velmi citlivě snoubí historie s dneškem (v architektuře). Londýn je v zásadě hnusný město.
Ale bavme se o Silvestru. V Londýně nemůžete (jako turista) obdivovat moc pamětihodností, nemůžete se tu v rámci novoroční dovolené opalovat ani tu nemůžete lyžovat. Můžete tady nakonec jediné - ztřískat se do bezvědomí alkoholem a poznat tzv. londýnskou klubovou scénu (která neexistuje).
Ale vlastně i to chlastání vám tady nebude moc chutnat - je to hrozně drahé, klubů je málo a mívají často nepříjemnou ochranku i obsluhu. Přesto jezdí do Londýna každý Silvestr statisíce turistů, hlavně ze západní Evropy.
A naopak - velká většina Poláků a dalších Eastern odjede domů za svými rodinami, levným cigaretami a ještě levnějším a kvalitnějším chlastem. Duch Londýna se o Silvestra vždy výrazně změní, v něčem k lepšímu a v něčem ještě k lepšímu.
Už v sedm večer (včera: sobota, 29. prosince) se budím z deliria, který nelze nazvat spánkem.
"V pátek, před půlnocí (tedy pár hodin potom co jsem odešel do práce) si tady měl návštěvu ... nějaká Steffi." vybalí na mě Kate jen co se proberu z nejhorších sraček (tak ve 21:00). Kate byla na nákupu, přinesla fantastický kafe.
"Stefi tu pro tebe nechala dárek. Že prý vlastně pro nás oba. Nepochopila jsem jí" dodává Kate po chvíli. V pečlivě zabalené obálce je ještě menší obálka. V té menší obálce je nějaký papír a ještě menší obálka. V té ještě menší obálce je malý plastový sáček s bílou krystalickou látkou. Stejný záblesky z krystalů jsem viděl dneska ráno, při tom náhodném setkání s tou samou Stefanií - psal jsem o tom, myslím, ve včerejším zápisu.
"Džizis, to pálí jaxvině." Kate vytryskly slzy z obou očí, šnupla si do obou nosních dírek víc něž měla. Hladová intelektuálka.
Zavolali jsme si taxíka, v tomhle stavu bychom veřejnou dopravu fakt neudejchali. Oba máme tak velké zornice, že si raději bereme tmavé brýle. Není to pozerství, společenská nutnost.
Jedeme na Vauxhall, jižní Londýn za řekou. Nemám jižní Londýn rád. Dnes se však v prostorách jedné opuštěné elektrárny koná squat party. Party pořádaná bez licence, vstupného, bez nesmyslných omezení a protivných pořadatelů. Všichni informátoři nás ujišťovali, že nás Police nechá být (obecně je PRÝ vyhlášena tichá tolerance těchto jevů do 1. ledna včetně).Kate se mi ztratila hned na začátku. Občas sem ji zahlédl, když tancovala na podiu. Docela exhibicionistka, ale byl jsem rád že se dobře baví. A navíc vypadala při tom předvádění se velmi dobře, radost pohledět.
Kolem samý vykalený trosky. Nejvíc tu frčí kokain, ale to mi nic neříká. Krom Kate tu není nikdo mladší 25-ti let, což mě těší, necítím se tu jak kmet na kinderparty. Potkávám pár znáámých hudebních "es" londýnskýho undergroundu. Jsou to tak dobrý hudebníci, jako já programátor (=těžkej podprůměr až dno). Ale výborný kámoši.
A vlastně jedna hudebí výjimka - DJ Cheff, Polák žijící v London 5 let, hraje naprosto výtečně, dokonce ho pouštěj i na některejch undergroundovejch rádiích. Naprosto výbornej chlap.
Je neděle (30.12.2k7) ráno. Asi tak pět hodin. S Kate jsme oba hotoví, hlavně z vizuálních projekcí, který tady rozjeli nějaký Emotionals (parta co osvětlovala celou party). Ještě před odchodem jsem koupil unci (28g) výborný marihuany - na jednom z mnoha improvizovaných stánků v prostorách na okraji budovy.
Silvestr je ještě daleko a nechce se mi pít. Potřebuju mít svoují zásobu hulení.
Pěšky dojdeme až do centra na Trafalgar square. Je to snad 4 kilometry, ale velmi příjemná procházka kalným londýnským ránem.
Velmi často, kdy kalím takhle moc (což není tak často!) - tedy, když si zahrávám s tvrdými drogami dojde po party k nějaké katastrofě. Dnešní ráno nemohlo být jiné, byl jsem úplně na kaši.
Čekáme s Kate na docela plné zastávce busu 29. Potřebuju se z těch amfetaminů trochu uklidnit, tak balím jointa. Ve stoje, jen za použití papírového kapesníku. Profesionálně jako hlídkující voják ve Vietnamu.
"Kate vem si tu trávu k sobě, já pojedu načerno." a podávám jí pytel s 27,5 gramy.
Bus 29 je dlouhý kloubový bus, kde nemusíte ukazovat jízdenku řidiči.
"Jo, v pohodě." Kate snad už pochopila že být černý pasažér je pro mne jistá forma terapie. Ždímání adrenalinu z nadledvinek, s minimálním rizikem úrazu. Nicméně, chytnou-li mě revizoři, můžou být ve službě i s policií, je lepší mít jenom jeden problém. Kate má travelku na tejden, jí nic nehrozí, řikal jsem si.
Zapaluju jointa na zastávce a pozoruju hlavní náměstí Londýna, kde stále čekáme.
Najednou se v davu ozve šrumec. Nějací týpci tam, drží u zdi nějakýho Araba. No, já Araby nemiluju, ale ani proti nim nic nemám. Du se tam podívat, snad sedm chlápků tam drží kluka u zdi, to je fakt hnus.
"Co máte za problém chlapi?" ptám se jak nějakej akční hrdina.
"Buď tak laskav a vypadni kousek dál." dočkám se odpovědi. V pravé ruce ten udělanej borec drží placku POLICE.
"Chytli nějakýho kapsáře." dovysvětluje mi někdo, kdo s námi čekal na autobus.
Tak to je v pohodě, řikám si. Nemám rád kapsáře bez ohledu na barvu pleti, kolikrát jsou to dost nebezpečný grázlové. Hulim si v klidu svýho jointa, a vysvětluju Kate nějaký internetový fígle.
Přijíždí velká policejní kára (dodávka). Ty policisti v přestrojení nakládají toho kapsáře do zadní části auta. Zmaštěnej jaxvině dělám velmi trapné gesto. Zvedám ruku se zdviženým palcem, jako že "dobrá práce kluci policajtský". A myslel jsem to strašně od srdce, vopravdu. Tohle je přece Policie, jakou by chtěl každej z nás.
Jenže - místo, aby police officers pochopili moji upřímnost, vystoupily znovu z auta. Teda jen dva z nich.
"Co to kouříš kámo?" zeptal se ten vyšší z nich.
"No, já vlastně ani nevím, já našel tuhle divnou cigaretu tady na chodníku."
Věděl jsem co bude následovat. Všechno z kapes, ponižující osobní prohlídka. Kate se ke mě přestala hlásit a udělal dva kroky stranou.
Jak víte, nic jsem u sebe neměl (jaká prozřetelnost!). Jen toho jointa v ruce.
"Takže protože máme podezření, že kouříš marihuanu, tak ti toho jointa zabavujeme." Hm, tam je ještě 0,5g trávy, říkám si, docela drahý čekání na autobus.
"A tady nám podepiš, že bereš na vědomí, že nesmíš kouřit marihuanu na veřejných místeh. Já tě tímto oficiálně varuji, když tě chytíme ještě jednou, tak budeš pokutován (až 500 liber). "
"A nesměj se, já tě sleduju už delší dobu." dodává officer výhružně. "
"Už nikdy nebudu kouřit marihuanu na veřejných místech." prohlašuji pateticky.
Oba jsme věděli, že ten druhý lže.
"To bylo o kousíček, Martine. S tímhle množstvím jsem mohla strávit den na policejní stanici." glosuje cynicky Kate.
Moje novoroční předsevzetí zní: Nikdy už nekupovat více než 5g marihuany. Do tohoto množství se jedná jen o přestupek. A už vůbec nikdy do těchto věcí nezatahovat křehké slečny, které mám rád. Ani Kate, ani nikoho jiného.
Na PAPÍRU z "menší obálky" byl vzkaz od Stefanie: "TO SIS U MĚ ZAPOMNĚL."
Stefanie měla být právníkem, takovýhle alibi by nevymyslel ani JUDr.Tomáš Sokol.
Já musím dodat, že jde o omyl - věřím Stefanii, že si to někdo u ní zapmněl. Avšak s jistotou prohlašuji, že já tedy ne. Dohaduji se, že to byl jiný z jejích milenců. Ale možná to je ještě složitější, kdo ví.
Buďte opatrňější, neberte drogy a užijte si vaše parties.
houwght
