V úterý jsem se s ní opět viděl. Vypadala božsky. Bude jí třicet, takže biologický hodiny a tak.... Ale nepoznali by jste to na ní.
Vypadá na 25, možná i na míň.
Případová studie:
Nechala mě čekat přes půl hodiny. Oblečená v posledních extravagancích z Top-shopu, River Islandu a decentně provokující ujetými doplňky z Camden Town se vynořila z Oxford Circus station, z nejhorší stanice metra na světě.
Monika, "moje" femme fatale, původně spolužačka ze střední. Do Británie odešla o dva roky dřív než já. A já se vlastně za ní připlazil jako věrnej pes, opustivše dobrej a jistej job, pěknej byt a všechny kámoše.
Na začátku bylo všechno plné nadějí, okouzlení a toho, čemu nenapravitelní idealisté s nedostatečnou znalostí biochemie mozku říkají láska. Nebudu unavovat - rozešli jsme se před víc než půl rokem. Já jsem začal substiutovat s modelkoidní Olgou, výstavním kouskem z Běloruska, Monika si zajistila bezstarostný život s nějakým dobroduhem z Polska, jenž se tu věnuje kšeftování s auty a kdovíčím ještě.
Neodsuzuju jí, prachy jsou jen měřitelným vyjádřením síly samce v lidském spolčenství. Neodsuzuju jí, protože jsem z ní pořád strašlivě vykolejenej. A neodsuzuju jí i proto, že jsem se stali milenci a čas od času podvádíme své regulérní partnery. No, vlastně docela často.
"Kam půjdem, Kytičko?" dodnes používáme ryze infantilní oslovení.
"Ehm... co třeba ... co se třeba podívat do Českého centra??" raději sám nabízím vhodnou odpověď na položenou otázku. Jinak by Moniku mohlo napadnout něco finančně rujnujícího, či zbytečně nás vzdalujícího od postele.
České centrum v Londýně je, s prominutím, vyhazování peněz. Pro českou vládu zcela typickým způsobem. Nečekal jsem nic extra, ale .... No přišli jsme na místo, které odpovídalo adrese. Místo nijak neoznačené, žádná česká vlajka, nic. Asi aby to lidé raději ani nenašly a slečny v kancelářích mohly nerušeňe probírat své poslední úlovky, zážitky a nákupní trendy. Nakonec jsme na jednom ze zvonků našli poznámku "Czech center". no tak zvoním ... slečna v kanceláři mi s roztomilým moravským akcentem opakuje: "Push the door, push the door". No já do těch dveří tlačím jak do starý stodvacítky, ale nic. Po několika opakovaných zvoněních a pravděpodobných nedorozumněních pracovnice milostivě sestoupila dolů ze své kanceláře a vpustila nás dovnitř.
Monika si půjčila nějaké knížky, které ji ani nezajímaly. Chce si číst česky, protože s tím polským vekslákem, jenž jí dělá partnera a mě nasazuje každý večer parohy, mluví jen anglicky, polsky nerozumí (já taky ne). Raději jsme vypadli, protože dámy v kanceláři nám celou dobu dávaly najevo, že jsme vítáni asi jako Usama bin Laden na palubě amerického letadla.
Utrousil jsem pár hnusných poznámek o tom, jak je bezva si připomenout pracovní výkon v českém rybníčku. Ale na druhou stranu .... byl jsem strašně rád ... povinná nesexuální část společného programu byla odbyta a skoro nic mě to nestálo. Jeli jsme ke mě domů. Olga byla na dva dny pryč, studuje v Glasgow, protože ve Skotsku jsou univerzity zadarmo, zatímco v Londýně musíte platit, nebo si vzít "výhodnou" půjčku od vlády.
Druhého dne jsem vygruntoval celej byt. Schrabal listí na dvorečku, kterýmu anličani říkají zahrada. A nakonec jsem natřel okna v obývaku, sliboval jsem to Olze již v létě. Výčitky svědomí a to, že si Olgy vážím jako člověka, mě motivuje zvyšovat pracovní výkon doma a věnovat se tzv. do-it -yourself aktivitám, nebo-li kutilství. Přemek Podlaha by si mě pozval do receptáře., kdyby tu nějaký byl.
Olga byla nadšená. Mám jí hrozně rád, proto jak umí bejt obyčejná veselá kámoška, i když s jejíma vražednýma nohama by mohla lámat srdce a hlavně peněženky anglickým gentlemenům.
Monika mi další den poslala následující sms: "musíme to ukončit, Bartek něco tuší". Šílim. Rozbíjím vzteky dvě sklenice. Na každýho, kromě Olgy, jsem příjemný jak Jiří Paroubek na tiskové konferenci. Monika mi tímhle vyhrožuje už pár týdnů. Bojím se, že ji ztratim i jako milenku.
ANALÝZA
Tragické na to všem je, že se jedná o dosti masový jev. Napadají mne nejméně čtyří Češi/Slováci, kteří přišli do England s partnerkami/manželkami a nakonec zůstali sami s vysokými dávkami alkoholu a laciného cracku. Jejích drahé polovičky si na zdejším trhu relationships našli jiné oběti, více trendy (já chodím s Angličanem zní jistě lépe, než já chodím s Čechem) a hlavně: měřitelé vyjadření samecké síly ukazuje těmto ženám a dívkám správný směr.
Cizinky, hlavně z východní Evropy, tu vesele kradou manžely počestným manželkám z anglických rodin.. Dokonce se nyní hovoří o au-fobii, nebo-li o fobii z au-pair, která postihuje výhradně britské vdané ženy.
Britky však, po pár letech váhání, našli veselou cestu, jak se svým nevděčným manželům pomstít. Ale o tom až jindy.
A pár důležitých frází k tématu:
eastern europien monkies .... doslova "opice z východní evropy", nekorektní označení mužů. kteří přišli do Británie z "nových zemí" EU, aby se za minimální mzdu udřeli k smrti
how we doing babe? ... doslova "jak se máme kotě?", ve skutečnosti testovací otázka, při které rychle zjistíte, zda-li je dotyčná ochotna alespoň pár minut předstírat zájem
nsa .... zkratka používaná v inzerci typu hezké chvíle znamenající pravděpodobně nights sex adventure, noční sexuální dobrodružství, rychlovku, sex na jednu noc, velmi oblíbené u nebojácných angličanek
holes .... od "hole", díra ... velmi nekorektní a vulgární označení dívek, slečen a potenciálních partnerek, odpovídá zhruba českému k*nd*
broken relationship ... "zlomený vztah" doslova, ve smyslu, že tento vztah již odešel do věčných lovišť
haught
